Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Zvědavost zabila kočku

25. srpna 2013 v 20:44 | Tez |  Den za dnem
Sobota začala celkem nepříjemnými pocity.
Můžu si milionkrát opakovat, že je to pokaždé stejné a všechno se brzy zlepší, ale stejně se nedá zbavit těch negativních pocitů.



Vrchol krize přišel při snídani v Ikei, kde mi prolétla hlavou stejná myšlenka, jako loni po příjezdu do Španělska: "Na tohle jsem moc stará."
Logicky by měla následovat otázka - na co?
Nemám úplně přesnou odpověď, ale definovala bych to jako "dobrodružství pro jednoho". Nebo možná spíš jako útěk, nebo možná jednoduše nová zkušenost.

Už teď, jenom o pár hodin později se tou myšlenkou, že jsem moc stará, bavím. Až budu mít příště příležitost nějak vyjet, samozřejmě, že zase pojedu. Protože až přejde tahle počáteční nejistota, bude to super.

Ale pryč od mých psychických stavů (ty nejsou nijak zajímavé).

Nákup v Ikei byl celkem objemný, mimo jiné jsme koupily dvě lampy, (žárovky - ty bylo dost náročné najít), jeden set talířů, set plastových kelímků (na částečné odklizení propisek ale i na pití), druhý koberec, a dva obrázky s myšmi (ale jenom proto, že stály jenom 29 centů a nalepím je na stěnu/dveře).

Kolem oběda jsem se pak konečně seznámila se svým (zatím) posledním spolubydlícím. Potvrdil mi, že jsem v sedm ráno slyšela přicházet jeho a tvářil se nadšeně, když jsem mu řekla, že umím německy, a hned se ptal, jestli spolu budeme mluvit německy.

Zbývající dvě spolubydlící pak vyrazily na výlet do Heidelbergu (a jsem ráda, že jsem s nimi nejela, protože bych asi usnula někde ve městě). (Omchen, počítám s tím, že mě pak provedeš ;)

A když jsem dobojovala bitvu se starou plotnou, chtěla jsem se podívat znovu do polic s skříní a zásuvek, co se vlastně všechno v kuchyni schovává. Zvlášť mě zaujala zásuvka, které chybělo ucho. Tak jsem otevřela dvířka přímo pod tou zásuvkou a co se nestalo.


Zásuvka se propadla!!!!!!!! (předestavte si, že jste druhý ten v novém bytě a hned něco rozbijete)
Tak jsem zjistila, že na levé straně upadla "kolej" po které se zásuvka vysouvá. Ale nejdřív jsem musela dál tu zásuvku dohromady, protože se jí stihlo i propadnout dno. S trochou hrubé síly jsem spravila zásuvku, ale s tou kolejí to bylo horší. Divím, že se vůbec tak dlouho držela, když vůbec není přišroubovaná. A šroubky nikde.
Takže to vypadá, že hned v pondělí budu muset někoho poprosit, aby nám to opravil, protože mí spolubydlící na to zatím asi ještě nenašli čas.

Pak jsem si teda snědla už skoro studené jídlo a odebrala se zpátky do svého království ke knížce, se kterou jsem nakonec samozřejmě usnula.


Z nějakého důvodu se tady budím brzo (6:30 brzo). Ale snad se to s přicházejícím podzimem a tmou zlepší.
Kromě pár přestávek na jídlo jsem strávila celé dopoledne s knížkou a odpoledne s počítačem/prací. Kolem večeře jsem se pak viděla se spolubydlícími (Norem a Turkyní, Rusku jsem potkala odpoledne ale u večeře ne). A všichni jsou fakt sympatičtí, tak jsem zvědavá, kdo k nám ještě přibyde (pátý pokoj je stále volný).

Jsem ráda, že je neděle už skoro za mnou, v Německu je to prostě divný den.
A zítra se zase vydám pěsky do centra (Quadrat), zařídit si studentskou kartu a pak se přihlásit na úřadě (kde dostanu zadarmo Semesterticket - jízdenku do Mannheimu a přilehlého (a odlehlého) okolí).

A večer se koná Stammtisch, tak se tam vydám se svými spolubydlícími, ať se taky seznámím s někým dalším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama