Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Kuchařinka

14. ledna 2014 v 19:55 | Tez |  Den za dnem
Už je to týden, co jsem naposledy psala, tak je asi načase se opět ozvat.
Minulý týden jsem strávila mimo jiné s Kafkovým zámkem (dočetla jsem ho včera).
V pátek jsem opět jela k Timovi, i když tentokrát to byla spíš taková "double-date" - Markus a Ivanka (Číňanka) a my dva. Bohužel jsem nebyla ušetřena nakupování s těmi dvěmi, to byl fakt děs. Kvůli pár paprikám a masu jsme strávili v obchodě skoro půl hodiny.


Nakonec jsme ale měli plněné papriky, takže se námaha vyplatila.
A v sobotu mě pak Markus hodil domů, což se hodilo, protože se mi podařilo nevzít si s sebou peněženku (jezdím načerno v Německu!).

V neděli se u mě stavil Markus (dělá Ivance taxikáře - zrovna chodí do autoškoly), a zvládl mě celkem vystresovat (ale krize už je překonána).

Pondělí bylo ve znamení Japonska - k večeři udělala Asuka Okonomiyaki - něco jako palačinka, ale navíc je tam zelí a maso, polije se to něčím, co připomíná javorový sirup a majonézou. K tomu měla navíc sypání - takové drobečky - vajíčka, tuňák, sezamová semínka, řasa a ještě něco dalšího, což jsme nerozluštily. Smrdělo to jako ryba, ale chutnalo to skvěle (naštěstí si to zase odnesla domů, jinak bych to sežrala ke svačině).

A potom jsme, již tradičně, koukaly na japonský film, tentokrát Battle Royale. Něco jako Hunger Games, akorát v Japonsku, víc krvavé a s velmi podivným koncem (i když nevím, jak je to u HG).
A abychom si osladily život (protože Okonomiyaki nestačilo), došla jsem koupit popcorn, který je v Německu sladký.

Po půlnoci Asuka odešla a já se věnovala čtení knížky půjčené od Tima - Die Vermessung der Welt od Daniela Kehlmanna (ten je teď hrozně populární).

A co se týče dneška, s hrůzou jsem myslela na to, že musím do knihovny.
Vyrazila jsem až v poledne (naštěstí jsem na snídani měla poslední okonomiyaki, které bylo dost vydatné), nejdřív jsem se stavila pro knížku o české fonetice (ve Schneckenhof West se můžou půjčovat knížky!), nedivím se, že ji ta ženská nemohla minulý týden najít. Je to taková útlounká 50 stránková knížečka v zelených deskách.
A pak jsem se vydala do knihovny A3.

V šatně jsem samozřejmě zanechala batoh a kabát (protože pod kabátem bych přece mohla pašovat knížky z knihovny a v batohu zrovna tak), vytáhla jsem notebook, pití a (už poučená) arašídy v cukru, které mi zbyly ještě od minula (děkuji, maminko). Studentskou kartou jsem zamkla skříňku a vydala se dovnitř. (A abych knihovně hrozně nekřivdila, tak si dovnitř můžete vzít igelitku univerzity, která stojí 30 centů, nebo červený košíček, který čeká přede dveřmi, ale měla jsem plné ruce, tak jsem se na to vykašlala).

V prvním patře u oddělení germanistiky (a hned vedle místnosti s kopírkama) jsem si sedla na svoje místo (kde jsem seděla minule a kde mi do očí blikají ty kopírky - lepší, než diskotéka).

Povedlo se mu spustit internet, tak jsem se ještě podívala, jaké pěkné knihy o Kafkovi a Zámku bych mohla najít.
Prvních zhruba deset knížek bylo jenom na posilování, pak už jsem se chytla u biografií a interpretací.

Teprve v jednu jsem začala opravdu pracovat - číst. Dočetla jsem se plno "zajímavých" věcí, a nemůžu se dočkat, až si toho přečtu od Kafky víc. Třeba potom pochopím tu fascinaci jeho dílem. Protože Zámek (ačkoli fragment, jedno z nejlepších děl) byl hrozný!!!!!!!
Ale asi jsem na to holt moc blbá, když nedokážu pochopit, že Zámek je alegorií milosti (a Proces soudu, ale to je přece jenom logičtější).

Taky si musíte dávat pozor, které vydání Zámku čtete, (první vydání mělo jenom 18 kapitol, druhé už 20), viděla jsem pdf Zámku v češtině a tam jich bylo jenom 18.

No a během čtení mi skoro nonstop svítil do očí skener, byla mi zima (ale zdá se, že zima je tam pořád - jedno, jaká knihovna, jedno jaká roční doba).

Vydržela jsem to do 4, okopírovala jsem si pár stránek, oskenovala asi 40.
Když pomyslím, že ta seminárka, kterou mám sepsat má mít 4-6 stran, tak mi přijde trochu divné, že kvůli tomu přečtu skoro stokrát víc stran (samotný Zámek dostupný v knihovně má 400 stran, čtečtka to snížila na 180 hustě "popsaných" stran).

Nakonec jsem se ale před pátou dostala domů (pan řidič na naší zastávce otevřel jenom jedny dveře, bohužel ne ty, které jsem chtěla použít já, tak jsem se svezla o zastávku dál - budiž mi útěchou, že jsem nebyla sama).

A protože jsem se rozhodla, že ohřívaných jídel bylo dost a je na čase opět! (minulý týden jsem dělala francouzské brambory) použít remosku, udělala jsem lasagne. Dokonce jsem se vydala do Netta pro muškátový oříšek (ten mě ale zklamal).

V kuchyni jsem potkala Ebru (to je stará spolubydlící, nový spolubydlící se stále ještě neukázal, ale před chvíli jsem slyšela na chodbě kroky), počkala jsem až dovařila a pak jsem se dala do díla. Nebylo to úplně ideální skákat přes "celou kuchyň" od plotýnky k plotýnce, ale nakonec to dopadlo dobře. Bešamel sice budu muset doladit (míň mouky a víc mléka) a muškátový oříšek asi zahodím, protože aby to mělo smysl, tak bych ho musela asi nastrouhat celý a na to tu nemám nářadí.

Půl hodina v remosce stačila a tentokrát dokonce jídlo vydrželo v celku (francouzské brambory se mi bohužel hned po vyndání z remosky rozsypaly).

Samozřejmě to chutnalo výborně (ale nechci se nijak chlubit).

Teď si pustím za odměnu film a pak se vrátím ke Kafkovi.

Mějte se pěkně

T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama