Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Trpím jako kůň

28. ledna 2014 v 19:33 | Tez |  Den za dnem
Je to už dávno, co jsem se naposledy ozvala, ale ono se toho přece jenom tolik neděje (ale stejně si sypu popel na hlavu, protože jsem líná sepisovat i svůj deník).

Podívala jsem se, a tak hrozně dávno to není (18. 1. jsem si stěžovala kvůli Hobitovi a Sherlockovi). Od té doby se moc nezměnilo.


Zítra oslavím dvoutýdenní výročí toho nábytku na chodbě (včera přišel správce, otevřel a zavřel dveře, asi jestli nedrhnou o to nové lino a odešel). Vůbec by mi nevadilo, kdyby se aspoň někdo přišel omluvit, nebo aspoň dal vědět, co se děje, ale to by tady se mnou musel někdo nejdřív bydlet (tak jsme si alespoň v pátek, když tu byl Timo, půjčili postel).

A dnes už tady zase sama nejsem, včera večer (pondělí) se vrátila Ebru s maminkou z výletu (Vídeň, Budapešť, Praha).
A dnes ráno jsem pochopila, proč se Ebru tak hrozně honosila tím, že "vyčistila" asi třikrát za celý pobyt kuchyňskou linku - její maminka místo rozcvičky před snídaní drhla dřez.
Zatím se mi ale nepoštěstilo se s Ebru potkat, protože by mě zajímalo, která z nich je tak silná, že se jim povedlo zprovoznit kohoutek u dřezu (který někdo utáhnul tak, že jsem s ním ani já nemohla pohnout).
Trochu mě to mrzí, protože jsem v neděli napsala správci, že se nám zasekl kohoutek, a že taky neustále kape. Zatím se mi neozvali, a vzhledem k tomu, že kohoutkem se už dá hýbat, tak asi ani nic nespraví. Chtěla jsem tu zprávu proto smazat (její postup a odpovědi se ukazují v systému, kam mám přístup), ale momentálně zprávy mazat nejde.
(Taky už nám dochází toaletní papír, ale vzhledem k tomu, že Ruska ani Turkyně tu vlastně v lednu vůbec nebyly, tak asi nemůžu čekat, že by se o něj postaral někdo jiný. Stejně jako o vynášení košů).

Dneska jsem strávila (jenom) 3 hodiny v knihovně, ale stále se víc a víc utvrzuji v tom, že to místo nesnáším. Jediné zlepšení oproti minule bylo, že tam nebyla taková zima (i když to může být taky tím, že jsem furt lítala mezi kopírkou svým místem a dvěma regály o fonetice - české a německé).
A hlavně jsem se vytočila, už když jsem přišla, a zjistila, že veškeré zamykatelné skříňky v šatně jsou obsazené. A volné jsou jenom přihrádky (což není úplně ideální, když máte v peněžence 200 euro, které jste zrovna vybrali z automatu).
(Navíc tam byli lidi, kteří sice zrovna odcházeli (na oběd, nebo možná úplně), vytáhli všechny věci ze skříňky a tu pak zase zamkli, aby ji mohli použít později.)

Minulý týden jsem trpěla kvůli Kafkovi, ale toho jsem naštěstí v pátek dopsala a odeslala ke kontrole (zatím žádná zpráva). Pro ty, kterým náhodou uniklo, že Kafku nemám ráda, klidně uspořádám přednášku na téma: "Proč mě Kafka štve", ale v tuto chvíli se k tomu nechci vracet.

Taky jsem se hodně vztekala kvůli poplatku, který tu musí všichni platit - Rundfunkbeitrag. Je to v podstatě! poplatek za televizi a rádio, od 1. 1. 2013 platí každá domácnost poplatek (jedno kolik rádií a televizí vlastní, nemusí mít žádné, platí všichni), protože i kdybyste náhodou neměli rádio nebo televizi, tak přece máte smartphone (protože ho mají všichni) nebo počítač a na nich můžete koukat na televizi nebo poslouchat rádio (to, že to neděláte je váš problém, ale tu možnost máte).
Poplatek činí 54 euro na čtvrt roku, platí ho všichni kromě sociálně slabších a hluchoněmých a slepých (ti jsou od poplatků osvobozeni - tak nevím, píše se, že osvobození jsou hluchoslepí). Studenti samozřejmě taky platí a tady nastává kámen úrazu. Je jedno, jestli bydlíte na koleji v "buňce" se čtyřmi dalšími lidmi, nebo máte jenom pokojík sami pro sebe. Prostě za každou "bytovou jednotku", což je místo, kde se dá spát a má hlavní vchod, platíte poplatek (je výhodné bydlet s dalšími lidmi, a podělit se).
Snažila jsem se najít nějakou výmluvu, proč neplatit a velmi zevrubně jsem si prošla jejich webové stránky.
Na nich se v často kladených otázkách dozvíte například to, že díky tomuto novému systému může 1,5 milionu lidí platit méně, že tento systém placení poplatku se zakláda na Solidarmodell (model solidárnosti?) a hlavně: "Durch das Solidarmodell ist es möglich, Sendungen für Minderheiten zu produzieren, die sonst aus Kostengründen nicht realisierbar wären." - Díky solidárnímu modelu je možné produkovat pořady pro menšiny, který by jinak z finančních důvodů nemohly být realizovány.
Tak jsem si málem poprskala monitor a naštvala se tak, že jsem se prostě rozhodla jim nic neplatit. Koneckonců jsem taky menšina, nemám práva jako Němec (Káťa zjišťovala všude možně, jestli jako student může mít slevu, ale protože není Němka, tak to nejde), tak holt asi ani nebudu platit jako Němec.
(Pak mě znovu ovládl strach, ale když jsem zjistila, že na formulář, který chtějí poslat zpátky, mi sice dali obálku, ale bez známky, bylo o neplacení rozhodnuto).

Nakonec to rozsekla Asuka, se kterou jsem se o tom bavila, a ta řekla, že když jí ten dopis přišel, tak ho hodila do koše, protože Kaori (jiná Japonka) se byla na ten poplatek ptát v "International Office" a tam jí někdo řekl: "Víte, asi bych vám to neměl říkat, ale platit to nemusíte."

Ale abych si stále nestěžovala, mám i pár důvodů k radosti. O víkendu jsem si sestavila rozvrh na letní semestr (třikrát týdně od 8:30 a v pátek tři přednášky z dějepisu po sobě (ale jenom do 5). Taky jsem si trochu líp propracovala systém. Nejdřív jsem vyhodila předměty, které mě nezaujaly tématem, potom předměty, které mě nezaujaly požadavky (referáty a seminárky nebrat). Už jsem se i e-mailem přihlásila, tak doufám, že to bude tak, jak jsem si to naplánovala).
Dneska jsem si koupila semesterticket a včera jsem se vyfotila, aby mi mohli vyrobit novou studentskou kartu (protože kdy jindy měnit celý systém, než uprostřed semestru, že?). Karta už je hotová, ale z nějakého důvodu se můžou vyzvedávat až od 17. 2.

Taky jsem strávila asi hodinu u online testu od Cornelsenu (víc než úroveň B1 neumí a v mém testu nešel zvuk - poslechových otázek je 1/3). Tak jsem test vyplnila poprvé na 66%, podruhé asi na 75% a přepsala si výsledky těch polechových cvičení. Třetí test s 95% jsem poslala International office a tím by mi měli zpřístupnit jejich jazykové kurzy (pokud mají nějaký pěkný o gramatice, který napasuju do rozvrhu, tak budu chodit).

A abych se ještě pochlubila, v rámci prokrastinace jsem se už naučila všechy země světa a včera se mi (bohuže lzatím jenom jednorázově) povedlo udělat 30 kliků (bez přestávky).

Je to takové zmatené a skáču se a tam, ale snad se to dá přečíst.

T.

PS: pokaždé, když si stěžuju, tak maminka trefně dodá: "Všechno špatně je jen u nás."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peta Peta | 31. ledna 2014 v 16:20 | Reagovat

Budu muset odkaz na tvůj blog dát mé mamce, ta si porád stěžuje, že mé příspěvky jsou moc depresivní a stěžující si... ;) :D

2 tez-in-mannheim tez-in-mannheim | 1. května 2014 v 16:55 | Reagovat

Ahoj, P., nenechala jsi mi mail, nebo tak, tak píšu sem, snad to tu dohledáš :)

Co se týče mě, tak mi žádný dopis zatím nepřišel, myslím, že toho mají tolik, že se k tomu tak rychle nedostanou. Ale už mě kvůli tomu kontaktoval i jiný kluk, ale tomu těch dopisů přišlo víc. Jestliže jsi tu jenom na semestr, tak bych to asi tolik neřešila, dolovat to z tebe asi nemají jak, protože bydlet tam už brzy nebudeš a jinak mají možná tak číslo tvé občanky, takže tě moc nemají jak dohledat.
Já mám trochu obavy, protože bych možná chtěla do Německa někdy znovu, ale zatím se znovu neozvali, tak to neřeším.

Myslím, že se tím nemusíš trápit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama