Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Čtecí/chlapský víkend

25. března 2014 v 22:40 | Tez |  Den za dnem
V pátek večer jsem dorazila k Timovi a vydali jsme se města, kam chodil na gympl. 5 cizích kluků a později přítelkyně jednoho z nich. Ale bylo to moc fajn, do jejich rozhovorů (plných vzpomínání a drbů) jsem se moc zapojovat nemohla, ale karty jsem s nimi hrála.

O půl třetí jsme teprve dorazili domů, proto se sobotní budíček posunul (pro Tima) na desátou. Já jsem to někdy kolem půl desáté vzdala, vytáhla jsem rolety a četla jsem Proměnu (Kafka), kterou jsem začala číst asi už v lednu (je to 600 stránková kniha velkým množstvím povídek od Kafky (od pěti řádkových po šedesáti stránkové). Myslela jsem, že budu číst dál, ale stále jsem nepochopila, proč je Kafka pro tolik vědců tak fascinující a hodnotný.


Nasnídali jsme se, já pokračovala s Proměnou a ve tři jsme se vydali ke kamarádovi na raclette. Měla jsem štěstí, jen jeden z přítomných (sedmi kluků) jedl ananas, takže jsem se o něj postarala sama. K ananasu jsem měla samozřejmě šunku, sýr a brambory. Opakovaně.

Potom, co všichni (kromě mě ve svetru) zmrzli na zahradě, šli rozmrznout při hraní pokeru. Toho jsem se neúčastnila, tak jsem si prohlédla skromnou knihovnu, ve které byli hlavně knihy o chemii a programování a také regál s německou klasikou (četba k maturitě). Po dlouhém rozmýšlení jsem nejdřív vytáhla Fausta, ale nebyla jsem schopná (a nechtělo se mi) najít místo, kde jsem skončila, a tak jsem si na druhý pokus vytáhla Georga Büchnera a jeho drama Woyzeck.
Ze začátku jsem si myslela, že půjde o něco ve stylu Švejka, protože Woyzeck (voják, něčí sluha) se tvářil celkem natvrdle. Ale nakonec se z něj vyklubal žárlivý chlap, svojí milenku/bývalou přítelkyni/matku svého dítěte/ženu zapíchnul nože, který pak hodil do jezera a když ho chtěl vylovit, tak se utopil.

Kolem osmé jsem pak došla do stavu naprostého vyčerpání, ani číst už se mi nechtělo, jenom jsem celkem nepřítomně koukala a ani jsem se už nenamáhala usmívat. Bylo to velmi podobné, jako když mě chytla ve Wormsu migréna, a podobně jako tehdy mi dělalo problémy říct delší souvislou větu, aniž bych se rozbrečela (i když tentokrát to nenastalo, protože jsem nechtěla být za hysterku před sedmi klukama). kolem 9 už jsme byli doma, Timo ještě pracoval na prezentaci do školy a já jsem se snažila si aspoň trochu dobít energii (tenhle týden byl opravdu extrémně dlouhý a hrozný, středou počínaje jsem zatím neměla odvahu napsat cokoli do deníku). Což se mi nakonec celkem povedlo, ale stejně jsme šli brzy spát.

V neděli se vstávalo opět v 9 (chudák Timo trpí jako kůň), ke snídani omeleta, Timo musel pracovat na prezentaci, tak mi dal na čtení drama Fyzikové od Friedricha Dürrenmatta. Nerada bych prozrazovala děj, protože by se mohl najít někdo, kdo si to bude chtít přečíst (je to povedené), ale v podstatě jde o tři fyziky zavřené v blázinci (značka: vraždí).

Je to celkem krátké, takže po obědě (výjimečně jsem u Tima doma vařila já) jsem dostala další knížku a sice Verbrechen (zločin) od Ferdinanda von Schiracha. Jde o sbírku příběhů, které snad mají častečně reálný základ v jeho kariéře obhájce.
I když to zní divně, první polovina příběhů byla ok, ale místy až moc brutální, druhá polovina byla spíše taková citlivá a víc se mi líbila. Hlavně poslední povídka už byla dost na hraně. Na jednu stranu šlo o zločince, ale jeho příběh byl tak "dojemný", že mu člověk přál, aby vyváznul bez trestu.

Verbrechen jsem dočetla až v pondělí večer, přece jenom čtu německy o dost pomaleji, navíc jsem se každou chvíli zastavovala a zapisovala si neznámá slovíčka do mobilu.

Za víkend jsem nasbírala něco kolem 300 slov. Zhruba polovinu jsem dneska přeložila, druhou polovinu snad zvládnu zítra nebo ve čtvrtek.

A taky doufám, že si nebudu ty slovíčka jenom zapisovat, ale taky se je budu učit (a že mi někdo vysvětlí ta slovíčka, která nejsou ve slovníku a ani jsem je nenašla online). A i kdyby ne, tak mi přijde, že kontrola od Tima (a dneska dokonce i od Kiry) je najednou tak drsná, že se přece jenom zlepšovat budu. A jsem ráda, že se tím opravováním opravdu dají ty chyby odstranit. Stačí, když mě Timo tak pětkrát až dvacetkrát (podle složitosti jevu) upozorní a pak už to umím.

S četbou přes víkend jsem se posunula ve svém cíli přečíst 50 knih za rok a už jich mám na kontě 16. Což mě přivedlo k další myšlence. Dřív jsem záviděla lidem, kteří jsou schopní přečíst 100 nebo i víc knížek za rok. Už jim nezávidím. Přečetla jsem za tři měsíce 16 knih a už jen u nich mám problémy s vybavit nějaké detaily nebo i třeba jak přesně celá knížka skončila. Navíc i kdyby ty knížky měly jenom 300 stran, je to pořád zábava na několik večerů (když vezmu v potaz svůj rozvrh, případně pracujícího člověka). A i když ráda čtu, občas prostě potřebuju vypnut, kouknout se na film, nebo si něco poslechnout, ale prostě nemám náladu cokoli číst.

Abych já mohla přečíst 100 knih za rok, nedělala bych ve volném čase pravděpodobně nic jiného. Určitě se najdou lidé, kteří čtou opravdu rychle, ale pak je otázka, jaký z toho čtení mají požitek. A co si s té změti rychle přečtenýc knih pamatují.

Takže pokud na konci ruku budu mít na kontu 53 knih (nebo klidně i víc), budu naprosto spokojená a myslím, že už si nebudu oproti větším čtenářům připadat méněcenně.

Tak to jsem odblábolila část o knihách, teď ještě mé studijní úspěchy.
Minulý čtvrtek jsem se na semináři o Maxmiliánovi I. (posledním rytíři) dvakrát hlásila a jednou byla dokonce vyvolaná a mluvila. Už si sice nepamatuju o čem přesně, ale na závěr jsem se vyjádřila k trvzení spolužáka, který považoval Maxmiliána za ješitného, protože chtěl, aby se na něj nezapomnělo (ale spolužák asi radši chce být zapomenut).

V pátek v tutoriu už nešlo o fonetiku ale o morfologii, byla jsem za hvězdu stejně jako minule ("bohužel"). Možná je to prostě tím, že jsem o pár semestrů dál, nebo snad tím, že se gramatiku učí jenom v 5. a 6. třídě, ale mít problémy s tím, jestli sloveso můžu skloňovat nebo jak se skloňuje, je stejně smutné. A ještě smutnější bylo, že ačkoli neměly (spolužačky + jediný spolužák, ale ten je úplně mimo už při určování slovních druhů a pokaždé chodí pozdě) ani tušení o čem se mluví, klidně se spolu bavily, aby se poté, co tutor něco vysvětlil, mohly na to samé zeptat znovu.
Ovšem nedostatek znalostí německé gramatiky se ukázal i na dnešní přednášce. Při žádosti přednášející, aby někdo vytvořil plurál se -s (např. das Auto - die Autos) se nějaký chlapec dopracoval ke Grundstücksgrenze (hranice pozemku, s je v tomto případě Fugenelement a vyjadřuje, že pozemek je ve druhém pád). Kluk sedící vedle mě pak řekl to auto, které jsem zoufale (a potichu) navrhla a další přešlapy naštěstí nebyly.

A na závěr (abych zase nebyla moc negativní, i když už se v pomatenosti smyslů raduji i z bolavé hlavy, protože je to obměna) písnička:

Pěkný týden a zase se někdy ozvu
(snad o víkendu s fotkami ze sushi party)

T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama