Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Duben

23. dubna 2014 v 22:23 | Tez
Jsem teď trochu v šoku, netušila jsem, že už je to celý měsíc od posledního článku.

Tak se to pokusím v rychlosti shrnout:

- Koupila jsem si hru 6 nimmt, karty se skládají do řad a pokud někdo přiloží 6, musí si předchozí karty vzít (ten s nejvyšším počtem prohrává). Zajímavé je, že pokud hrajeme ve dvou (s Timem) moje strategie funguje a vyhrávám. Pokud hrajeme ve více lidech (pouze 1 v pěti) vyhrává Timo.

- Byla jsem pozvaná na Krimidinner - hraje 8-9 lidí, kteří představují podezřelé, jeden z nich je vrah. Strávila jsem týden tím, že jem se učila, jak si namalovat linky (naučila jsem se to, ale zase se tak rok malovat nebudu). Když jsem si vylosovala postavu modelky Sandry (26 let), měla jsem radost, že to bude oproti mému já trochu změna.

- podruhé v životě jsem dělala sushi - opět u Asuky, tentokrát mi to nešlo tak dobře jako minule (asi začátečnické štěstí). Celkem nás tam bylo asi 10, nakonec víc kluků než holek a když většina mezi 9-10 zmizela, tak jsme vydrželi až do půlnoci. Sushi se povedlo a na druhý den jsem měla zbytky s Asukou na oběd/večeři (zbytky = krevety, chobotnice).

- Sešla jsem se s Henrike (s mojí hostsestrou z první výměny). Studuje momentálně v Heidelbergu a musím uznat, že se mi díky ní zlepšil názor na to město. Nejdřív jsme si udělaly piknik u Neckaru, potom jsme vylezly na kopec po Philosophersweg a ten výhled byl krásný. Akorát kdyby to spojení nebylo tak příšerné.

- přijel na návštěvu Lukáš a dovezl mi sýrový! popcorn (v Německu mají popcorn akorát sladký). (A to byla ta hra v 5 lidech, kdy Timo vyhrál).

- Na krimidinner jsem vypadala opravdu krásně (důkazní materiál neexistuje), upekla jsem skvělý perník a podcenil přípravu coby vražedkyně. Až o 4 dny později mi došlo, co jsem měla vlastně říct, abych se zbavila podezření (poučení do příště).

- přečetla jsem Battle Royale - kniha od Japonce Koushuna Takami. Vydané v roce 1999, brzy na to zfilmované. Třída patnáctiletých je vysazena na opuštěný/vyklizený ostrov a musí se postupně zabíjet - vyhrát může jenom jeden.
Na jednu stranu bylo fajn, že jsem viděla film už předtím, takže jsem zhruba věděla o co jde, a dokázala si tak zpětně doplnit, co se vlastně v tom filmu odehrávalo (přiznám se, mám problémy rozeznat od sebe občas herce, zvlášť pak stejně staré asiaty, kterých je přes 40). Celou dobu jsem si myslela, že se potom podívám na film znovu, tentokrát mu budu víc rozumět. Ale chyba lávky. Knížka je trochu delší, skoro 700 stran, které se četly v pohodě, ale posledních 100 stran bylo naprosto strhujících. A nikdy už se na ten film znova nebudu moci podívat, protože ta břečka, kterou z konce filmu udělali (řečičky o lásce a přátelství), se s knihou vůbec nedají srovnat. Husí kůže naskočila a ještě jsem to musela půlhodiny rozdýchávat a to se mi u knih moc často nestává.

A oblíbená písnička jednoho z hrdinů:
- S Kirou jsem se vydala poprvé do Mannheimské městské knihovny. Mimo jiné tam je také bleší trh s knihami, takže jsem si odnášela 3 knihy za 2,5 eur (1 euro za pevnou vazbu, 50 centů za lepenou). Abych toho neměla málo, byla jsem si pak ještě půjčit dvě knížky do školní knihovny.

- Jsem už přihlášená na všechny zkoušky (7, z jednoho předmětu musím jen sepsat protokol), probíhají zhruba v 9 dnech (i s víkendem), vypadá to, že v jeden den budu mít možná dokonce 3 (2 určitě). Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

- Konečně jsem se dostala k jízdě na kole. S Timem jsme se podívali k ruině (spíš jen zbytkům obvodových zdí) Zullenstein a dojeli jsme do Wormsu, kde jsme si pak odpočinuli v plážovém baru. Až teprve poté, co jsme dorazili domů, jsme přišli na to, že jsme spálení - obličej, ruce, záda, výstřih. Timo byl o dost červenější než já, ale zato jenom v obličeji a zbytek byl v pohodě.

- A momentálně se mi chlí ke konci velikonoční prázdniny! Na začátku jsem byla opět v Heidelbergu - v univerzitní knihovně, kde jsme si mohly v rukavicích sáhnout na rukopisy z 15. a 16. století (byly jsme jenom 3). Ale opět jsem byla za Rusku, ach jo.

- Vrcholem velikonočních prázdnin byla návštěva Prahy!!!! (17.-21.). Cesta začala skvěle, místo o půl 11 jsme dorazili do Prahy o půlnoci (ale tak snad dostaneme nějaké peníze zpátky).
V pátek jsme strávili den na Hradě, Timo nakonec zatoužilpo vstupu do objektů, tak jsme si koupili velký okruh a stihli Starý královský palác, výstavu, sv. Jiřího a Zlatou uličku (kterou začali zavírat dřív, než by měli, lenoši) - a taky jsme si zkoušeli střílení ze samostřílu (jsem přirozený talent a šlo mi to líp). Přes vinici jsme pak došli na Malostranskou a kochali se bílými pávy ve Valdštejnské zahradě (barevní tam byli taky, ale zdaleka ne tak akční). Obešli jsme Mikuláše a jeli domů, kde bylo k večeři knedlo-vepřo-zelo (na přání, moc dobré).
V sobotu jsme se vrátili na Hrad, prošli si královskou zahradu, podívali se do Víta, zaplatili děsné peníze (150kč) za výlez na věž. Výhled byl úžasný, ale 287 schodů dá zabrat.
Stejně jako včera jsme pak sešli na Malostranskou, opět přes Valdštejnskou zahradu, ale tentokrát jsme se podívali ještě na výstavu protokolárních darů Senátu (které dostali, i které dávají - ty jsou nic moc). Nejvíc se mi líbila čajová souprava z Malajsie s lehce kýčovitými květinkami.
Konečně jsme došli na Karlův most, kde jsem vyprávěla o Bruncvíkovi, Janu Nepomuckém a Bradáčovi (protože zbývajících 31 soch si už tak přesně nepamatuju, kromě sv. Iva (patrona právníků na staroměstské straně a 2 ptrony lékařů na malostranské straně).
Obědvali jsme v Kolkovně a káva (pro všechno kromě mě) byla v Tančícím domě. Kromě výstavy ohledně vzniku jsme se mohli podívat na moderní umění (kterému nerozumím, ale to je v rodině) a na střechu odkud je opravdu krásný výhled.
A potom cesta domů, příprava na večer, kdy jsme šli na Pomozte dětem/reklama na Stardance,ČTart a divadlo Hybernia. Takže jsem zase překládala jak jsem mohla, aby tam Timo jenom tak neseděl.
V neděli jsme začali na Vyšehradě, netušila jsem, že vykládání pověstí může být tak náročné (a občas je mi to skoro trapné, kolik jich vůbec máme a jak je většina z nich násilná). Pak jsme dojeli k Muzeu (na Václaváku je momentálně výstava fotek/obrazů o vývoji náměstí, je to zajímavé), prošli se na Staromák (a prošvihli Orloj). Prošli jsme se Pařížskou, ukázala jsem Staronovou a Španělskou synagogu, vrátili jsme se na Staromák (a stihli Orloj) a přes Karlův most se vydali k Andělu a pak domů.
Doma jsme pak koukali na Zítra vstanu a opařím se čajem. Mně se to líbilo, Timovi to přišlo až moc absurdní.
V pondělí jsme se vydali do Plzně do Techmanie podívat se na filmy ve 3D kupoli a pak už holt cesta zpět do Mannheimu (tentokrát "jenom" 40 minut zpoždění).

- Snažím se učit a pracovat, ale jde do těžce. Dočetla jsem Vyhnání Gerty Schnirch a byla to zase "depkárna" jako Žítkovské bohyně (ne ve smyslu děje ale v tom, jak to působí). Zamýšlet se nad tím, jak jsou lidi omezení/zjednodušují si život povrchními soudy a hážou všechny do jednoho pytle se snad radši ani nechci.


Uf. To bylo vyčerpávající, pokusím se opět přispívat častěji a přidat nějaké fotky.

T.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama