Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Léto!

25. května 2014 v 19:20 | Tez |  Den za dnem
Tak se opět ozývám.
Je to zase měsíc, co se dá dělat.

Poslední dobou nedělám skoro nic jiného, než, že se učím, pomalu mi to leze na mozek a mám z toho podivné sny. Ale jinak to holt nejde, když mě čeká 6 zkoušek ve dvou týdnech.

Tenhle víkend byl celkem aktivně strávený (oproti předchozím týdnům).

Celý víkend probíhá v Mannheimu Stadtfest, v pátek jsem se tam s Timem vydala. Naštěstí tam bylo dost místa pro všechny a nebylo se nutné na nikoho mačkat, jinak bych tam tak dlouho nevydržela.

Ale důležitější byla páteční prohlídka zámku (univerzity), kam jsem se vydala místo přednášky. Samozřejmě i s foťákem, investovala jsem 3 eura do povolení :) (ale prohlídka byla zadarmo).
Je to tam opravdu pěkné, potom jsem se dozvěděla, že po druhé světové válce se přemýšlela nad tím, že zámek radši zboří (v podstatě přežila jenom polovina), ale myslím, že udělali dobře, že ho opravili.

V sobotu jsme pak s Timem byli ve Weinheimu. Městečko kousek od Mannheimu, takové prťavé, ale příjemně tiché. Vydali jsme se dokonce i na ruinu, co je na kopci, bohužel tam ale zrovna probíhala nějaká svatební oslava, tak jsme se nepodívali dovnitř. A k večeři jsme si dali oblastní specialitu - Kochkäse.

Předminulý týden jsem byla v muzeu na výstavě o Maximilianovi I., bylo to celkem příjemné, když nám průvodce neřekl skoro nic nového, protože jsme to všechno už tisíckrát probrali v semináři.

Ale jinak se toho moc neděje.

Zajímavé jsou možná ještě volby - dnes totiž probíhají jak ty evropské, tak Mannheimské. A nejzajímavějším kandidátem je Petar Drakul (ale zuby na fotce neukazuje).
Taky jsem opět obdržela "časopis" od MLPD - Marxistisch-Leninistische Partei Deutschlands a velmi dojemný letáček od mladých socialistů.

A stále nemůžu vystát své spolubydlící. A stále je to o tom samém.

Kuchyně je 2-3x týdně okupovaná 3-7 čarodějnicemi (čti Turkyně), čekám, kdy překonají rekord. A s tím se táhne další problém a to sice, že čarodějnice neumí použít evropský záchod a hází toaleťák do odpadkového koše. A pokud náhodou přijde Turek, tak počůrá záchod. Ano, multikulti je skvělé.

Novinkou je potom mlácení dveřmi. Zvenku na dveřích logicky nemáme kliku, pouze kouli, ale přesto si nemyslím, že to je důvod mlátit dveřmi (protože, když člověk odchází, tak na ty dveře stejně sáhnout musí, jelikož se otevírají dovnitř). A protože mám pokoj hned vedle dveří, už mi to celkem leze na mozek (s vyšším počtem návštěv se zvyšuje frekvence mlácení dveřmi). Tak jsem se rozhodla, že místo řvaní pokaždé, když ty dveře prásknou, na ty dveře napíšu cedulku a třeba jim to dojde. Hm. Napsala jsem: "Prosím, nemlaťte dveřmi, jenom je zavřete. Děkuji." Pět minut na to přišlo ještě hlasitější prásknutí. Ale možná jsem udělala chybu a neměla to lepit vedle kliky zevnitř, ale zvenku. Asi se taky vrátím k cedulkám o toaletním papíru, které jsem na začátku nalepila na záchod, ale pak záhadně zmizely.

A taky jsem jednou prosila Turkyni, aby napsala aspoň lísteček, že někdo přijde, abych se na to mohla psychicky připravit. Sice mi řekla yes, ale mám vážně pochybnosti o tom, zda mi rozuměla, protože lísteček se nikdy neobjevil, asi jí to přišlo moc pracné, když je to stejně tak často.

Ale abych jim nekřivdila. Když jsem v úterý napsala lísteček, že v pátek přijdou lidi a chci kuchyň, tak mi to dovolily.

Tak si holt musím říkat, že to brzo skončí, protože nehodlám vychovávat holky, které jsou starší, než já.

A abych nebyla pořád negativní, tak na závěr jedna pozitivní fotka (další přijdou později):

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama