Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Vedro, ale víkend u jezera

10. června 2014 v 21:58 | Tez |  Den za dnem
Minulý týden byl zabijácký.
V úterý jsem měla zkoušku z lingvistiky. Té jsem se tolik nebála, i když jsem možná měla, ale myslím si, že to bude v pořádku.
Po zkoušce jsem se stavila do H&M, kde jsem si koupila tílka a kraťasy (bílé na "just white" party a modrá je dobrá). Potom jsem se snažila učit, ve čtvrtek mě totiž čekaly dvě zkoušky (z mittelhochdeutsch a z americko-evropských vztahů ve 20. století).


Po více než měsíci učení a přípravy mi nějak došla enegrie, tak jsem si k večeru pobrečela strachy nad tím, jak ty zkoušky nezvládnu a jak všechny zklamu. Timo mi nabídnul podporu v podobě telefonátu, ale to jsem radši odmítla, protože bych nebyla schopná říct ani slovo.
Ale nakonec jsem se nějak uklidnila a pokračovala v učení do noci. Ve středu jsem se dál věnovala mittelhochdeutsch (spisovná němčina středověku), už s mnohem lepším pocitem, i když během dne nefungoval online slovník. Akorát přípravu na druhou čvtrteční zkoušku jsem podcenila, i když byla ta nejlehčí (o tom později).

Spát jsem šla s celkem dobrým pocitem.

Ráno jsem vyrazila do školy už na 8, abych si ještě mohla opakovat. Byla jsem hodně nervózní, ale když dorazili další lidi, kteří se bavili o tom, jak to moc neumí, uklidnilo mě to. Zkouška nakonec nebyla moc těžká, překlad byl vybraný celkem lehký, akorát jeden řádek jsem prostě nezvládla (z 21). V gramatice mě zarazilo akorát 1 sloveso z toho nepřeloženého (přeloženého ale určitě blbě) řádku a ve třetí části jsem nevěděla, co je to Leithandschrift a jaký je význam "sehen" (vidět) v Erecovi. Odešla jsem s dobrým pocitem, v knihovně jsem se místo učení trochu flákala na internetu a pak jsem šla na oběd do menzy - měla jsem ratatouille a lasagne (veganské - nic moc). Pak jsem si sedla před třídu, kde měla probíhat od půl páté do šesti! moje druhá zkouška. Učila jsem se pojmy (15 pojmů, z nich 5 v testu), osobnosti (14, z toho 5 v testu), ale věřila jsem štěstí a eseje (4, 2 na výběr) ignorovala. Chyba!!!!!!! Velká!!! Jsem idiot! A budu si to opakovat, až zjistím, že jsem kvůli eseji tu zkoušku nedala! - pojmy a jména vždy za bod, esej za 10. Něco jsem sice sepsala, ale esej bych to rozhodně nenazývala.
Každopádně tolik netruchlím, protože situace, že mám dvě zkoušky ve stejný den se mi stala už víckrát, a ještě nikdy se mi nepovedlo zvládnout obě (když jsem to vyprávěla Timovi, tak mě uklidňoval, že bych třeba mohla projít ze soucitu, protože jsem výměnná studentka... ha ha).

Když jsem se vrátila kolem 7 domů, bylo mi hej. Už jsem se trochu víc nervovala kvůli právě absolvovaným zkouškám, nadávala jsem si kvůli Americe a řešila, že jsem určitě nedala mittelhochdeutsch.
A moje depresivní fáze se pak proměnila v maniakální fázi, kdy jsem vyčerpáním a nadšením nad místním školním systémem měla hysterický záchvat smíchu, protože jsem si nemohla vzpomenout, ve které místnosti mám mít v pátek zkoušku.

Ale jak jistě tušíte, ráno už mi tolik do smíchu nebylo. Zkouška byla od 12, tak jsem už v 10 vyrazila, abych obhlédla potencionální místnosti, kde by zkouška mohla proběhnout.
Měla jsem tři vytipované místnosti, tak jsem je postupně zkoušela. V První probíhala zkouška, která měla končit přesně v poledne.
U druhé jsem potkala jednu slečnu, bohužel nešla na zkoušku o Napoleonovi, ale pro změnu na románskou lingvistiku (mají to chudáci všichni dohromady).
Trochu jsem si s ní popovídala, pochválila mi němčinu a dokonce byla ochotná se podívat na internet, kde ta moje zkouška je. Což jsem jí hned vysvětlila, že na internetu není ani slovo.
Třetí místnost byla prázdná, ale nikde nevisel papír týkající se zkoušky (vyučující většinou přijdou dřív a vyvěsí papír se zasedacím pořádkem, který plánuje systém).
Tak jsem šla do knihovny, musela jsem vrátit knížky a doufala jsem, že mi poradí tam. Taky jsem si chtěla vytisknout poznámky na poslední zkoušku. Poprvé se mi vytiskly 4 prázdné stránky. Tak jsem to vyřešila a paní mi nahrála těch 16 centů zpátky. Dala jsem dokument tisknout znovu, opět nic, ale bylo mi trapné to znovu řešit.

Vydala jsem se tedy do L1 (které samozřejmě leží naproti zámku přes silnici s pitomými semafory. Tam byla pro změnu paní opět v šoku, ptala se, jestli jsem se přihlásila včas (ano, nemám zájem platit za kažou pozdě přihlášenou zkoušku 10 euro), potom mi ukázala seznam zkoušek s termíny. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že v pátek od 12 žádná zkouška týkající se Napoleona není. Měla jsme ale podezření, že by to mohly být zkoušky jenom byznysu, protože to bylo plné slov, kterým jsem nerozuměla, tak jsem se podívala na čtvrtek, jestli jsou tam ty moje předešlé zkoušky. Ty jsem nenašla, ale hned jsem uviděla Napoleon ve čtvrtek ve 12:30. Tak jsem si trošičku poplakala (jenom pár slz, musela jsem šetřit), a šla si sednout zase ke třídě, která se zdála být nejvhodnější (a nakonec ta správná).
Z Napoleona jsem měla celkem dobrý pocit, 10 otázek, každá za 2 body a stačí pouhých 8, aby člověk uspěl (ale předpokládám, že jsem jich snad nasbírala víc).

Když jsem dorazila domů, udělala jsem si nudlovou polévku a koukala na několik dílů "Ano, šéfe", protože mě nenapadlo nic lepšího.
V sedm jsem pak vyrazila za Timem. Na nádraží jsem zjistila, že vlak, kterým normálně jezdím byl zrušen (tak jsem si poplakala podruhé) a zjistila jsem, že na další budu muset čekat 20 minut. Tak jsem se schválně přesunula od kuřácké zóny (žlutou barvou na zemi vyznačený čtverec na nástupišti), abych ten smrad nemusela čichat. Ale smraďochy očividně přitahuju, protože hned poté, co jsem se posadila, se objevili dva. Žlutý čtverec pár metrů napravo, žlutý čtverec pár metrů nalevo, ale stoupli si hned ke mně a koši, na které bylo dokonce upozornění, že se tam kouřit nesmí.
Chtěla jsem něco říct, ale zrovna u nich jsem si radši netroufla, protože vypadali dost děsivě.
Nakonec jsem ale přežila a o půl deváté jsem konečně seděla v autě u Tima a vyrazili jsme k jezeru. Nejdřív jsem skočila do vody (tradičně po zkouškách) a pak jsme strávili skoro tř ihodiny sestavováním nového grilu. Ke grilování jsme se bohužel nedostali.
V sobotu jsme proto po poledni vyrazili opět k jezeru, ugrilovali špízy a snědli kus melounu, který jsem klepací technikou (nepamatuju si, jak funguje) vybrala a byl tak slaďoučký. Moc dlouho jsme ale u vody nepobyli, kolem 4 už jsme vyrazili do Bensheimu, kde se mometálně koná Hessentag (každý rok v nějakém jiném městě). Prošli jsme se nejdřív kolem stánků, tanků a staů Bundeswehru a několika pódií se zpěváky a tanečníky.

O půl osmé už jsme vstoupili do "Areny" (prostě velká louka), ochranka nás osahala, každý jsme dostali bílý klobouček (asi proti úpalu?) a našli jsme si relativně vepředu místa.
V osm hodin začala "just white" party, a kupodivu jsem nebyla překvapená, že se mi nelíbila. I když naše skupina celkově nebyla moc nadšená. Jim se to zdálo moc potichu, mně ke konci už skoro taky a to umění bylo tak moderní, že to prostě byla nuda. Kupodivu se tam potloukalo i plno prťavých dětí, některé s rodiči, některé samotné, které pak vedle nás kouřily (a vypadaly na 12). No, radši jsme nezůstávali do konce.

V neděli jsme kupodivu spali až do 12!, pak jsem si díky Timově sestře vzpomněla na svojí vlastní (která už z puberty vyrostla) a vydali jsme se znovu k jezeru. Opět jsme grilovali, tentokrát nás ale bylo víc, taky jsme hráli s Timem šachy, ale kvůli příchodu ostatních jsme je nedohráli.

Opět jsem se spálila, i když jsem se mazala několikrát a o půlnoci jsem pak jedla kuskus, protože jsem měla hlad.
V pondělí jsme vstávali normálně. I když vlastně ne, Timo budil mě. Koukli jsme se na Game of Thrones a jeli zase k jezeru. Blbli jsme ve vodě, grilovali jsme, pak přijeli i rodiče, tak jsme se s nimi najedli a hráli jsme znovu šachy. Třetí hru jsem vyhrála!!!! (jenom s dámou a králem)!

Kolem 8 jsem byla konečně doma a opravdu jsem se pařila.
Taky už je pevný termín mého odjezdu, stále ještě příjemně daleko (25. 7.) jako zastávka na cestě do Francie.
No a pak jsem asi do půl třetí z toho vedra a všech myšlenek v hlavě nemohla usnout.

A co je důležité:
- zkouška o Maximiliánovi za 2,0 (ještě musím napsat seminárku) - ale stejně si připadám jako blbeček
- a můžete hádat, kdo umí (společně se všemi ostatními) Mittelhochdeutsch? (známu ještě nevím, čekám)

Zítra mě čeká poslední zkouška, esej, tak mi o 9 držte palce a ve čtvrtek konzultace kvůli smeinárce na Maxmiliána (tak musím zapracovat na tématu).

Mějte se hezky a neupečte se!

T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama