Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Zmrtvýchvstání?

22. října 2015 v 17:28 | Tez |  Den za dnem
Shodou okolností je to přesně rok a čtvrt od posledního článku na tomhle blogu. Adresa zůstává stejná (nostalgie), ale obsah se mění. Nejsem v Mannheimu, ani na dva semestry, ale v Cáchách a na celé studium magistra.

Byl to velký boj a stál mnoho sil nejen mě, ale i mé nejbližší okolí, které vydrželo můj hysterický stres a pesimistické nálady. (Za což jim patří ohromný dík)!


Byla to vlastně dost nečekaná a spontánní akce.
Poté, co jsem v půlce září dodělala státnice a získala titul bakaláře (který dostanu ale až na promoci 30. 11.) jsem se o necelý týden později zapsala na magistra v Plzni (kde se začíná o trochu dřív, než jsem byla zvyklá). No a po dvou hezkých týdnech v Plzni, kdy už jsem měla nejhorší za sebou přišel dopis z Cách. Že mě berou (a ten dopis přišel 9. 10.). A semestr začal 19. 10. Jo, bylo to trochu na poslední chvíli (o to více, že v úterý 12. odletěli mí rodiče na výlet do Číny - ještě, že letěli z Frankfurtu). Takže jsem se musela ještě nechat seřvat na studijním, když jsem si dovolila dojít pro potvrzení o absolvování studia a zanechat dlouholetou práci (kde jsem den před příchodem dopisu zrovna dostala přidáno). Ale tak hlavně, že jsem se nerozhodla bydlet v Plzni.

11. 10. jsme tedy vyrazili, já, máma, táta a auto plné kufrů - dva byly moje, zbytek náklad do Číny. K večeru jsme dorazili do Cách a můj scvrklý žaludek nebyl schopen u večeře vstřebat víc než čtvrtku pizzy. (Pořád píšu spíš o těch hezkých věcech než svých neurózách a nářcích).

No a 12. mě čekal první super zážitek v pojišťovně (protože školu hrozně zajímalo, jestli jsem pojištěná a musela jsem donést potvrzení). Domluvená schůzka, já měla dostat jenom potvrzení, že se nemusím pojišťovat v Německu, protože jsem členem EU. Jenže. Paní děsně milá, ale jaksi se nějak nevyznala v tom, co se musí a nemusí, takže jsem málem skončila s německým pojištěním za 80 euro měsíčně. Po několikanásobné intervenci ze strany mojí, mých rodičů po telefonu (během cesty na letiště) a jejích kolegů se to naštěstí nakonec vyřešilo, ale každopádně to byla celkem nepříjemná hodina.

Po překonání téhle překážky jsem se tedy vydala do International office nechat se zapsat. Ejhle. Vy máte jenom tři body ze "Schriflicher Ausdruck" (řekněme písemné vyjadřování), tak to jste vůbec neměla být přijata "přímo" ale podmíněně. No ale umíte dobře německy, tak uděláme výjimku. Ale musíme to nechát schválit od šéfky, a ta má tenhler týden volno, tak přijďtě příští týden v úterý. Určitě to půjde, ale musíte holt počkat.

Další velké téma byla latina, respektive doklad o ní. Takže ve středu schůzka s jedním člověkem, ten mě odkázal na dalšího člověka, ten řekl, že je to v pohodě a ať si dojdu v pondělí pro potvrzení, které pak v úterý odnesu k zápisu. No tak super. Všechno půjde, nemusím se vracet do Plzně, můžu se zas trochu uklidnit.

Tak jsem se začala věnovat hledání bytů. Timo tvrdil, že na každých zhruba 10 poslaných zpráv přijde jedna odpověď. Já jich poslala tak 15-20 a odpovědí přišlo 5. Ale možná proto, že jsem ve městě, kde je velká technická univerzita a spousta kluků (dokonce tu mají i něco, čemu bych řekla bratrstva - studium a společenský život jsou u nich na prvním místě).

Takže jsem začala pracovat na procesu uklidňování se a celkem dobře to šlo. Až do pondělí, kdy jsem měla další schůzku - tentokrát kvůli rozvrhu a tam mi pro změnu bylo zase tvrzeno, že latina nepůjde, ale že se můžu na rok přihlásit do bakaláře, splnit si věci z magistra a přihlásit se na něj znovu. Tak jsem se holt nechala zase vystresovat.
Večer jsem pak měla dvě prohlídky bytů - samí kluci.
V úterý ráno jsem se pak vydala do International office s očekáváním toho nejhoršího (Timo říkal, že je vždycky možnost hrozit jim žalobou - je to tady nějaké moc rozšířené). Vešla jsem tam, úřednice si mě pamatovala, řekla, že to jde, dala jsem jí latinské potvrzení, okopírovala si ho, všechno v pohodě, dostala jsem dohromady asi 4 papíry a zase šla. Ano, opravdu si zasloužím titul Miss Katastrofa a nikdo mi ho nevezme. A ano, Němci jsou nechutní byrokrati a mají v tom (zrovna tady) neskutečný bordel, ale zatím jsem potkala akorát samé milé a ochotné lidi (klepu na dřevo).
Večer jsem pak měla dvě další obhlídky, jeden holobyt pro tři lidi (zatím to byli holka s klukem) a jeden byt, který se mi od začátku líbil. A ten byt jsem dostala já!!!!!! A pravděpodobně příští víkend se budu stěhovat.

V průběhu tohoto a příštího týdne musím ještě dořešit rozvrh, protože na základě toho prodloužení se zápisem jsem se samozřejmě nemohla sama do ničeho zapsat (kromě toho, že v tom mají taky neskutečný bordel).

Ale už je mi dobře, trochu na mě padá únava, ale to se poddá. A taky mi tu 90 % lidí, které potkám chválí němčinu, což potěší :)

No, zase jsem se rozepsala trochu víc, než jsem chtěla. Ale snad je to všechno.
A pro ty, kterým to přišlo moc dlouhé - Jsem v Cáchách, na magistra a je mi dobře. A budu se pokoušet (v ideálním případě jednou týdně) psát něco na tenhle blog.

Liebe Grüße aus Aachen

Tez
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama