Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Bože, už zase

8. listopadu 2015 v 23:44 | Tez |  Den za dnem
Ano, má naivita (nebo optimismus) je bezmezná.
Byla jsem opět (již potřetí za poslední dva roky) v Německu v divadle. Jistě, opět klasika - Moliére: Menschenfeind (v češtině Misantrop). Chtěla jsem holt za kulturou a divadlo v Cáchách nabízelo v rámci akce "Theater für alle" (divadlo pro všechny) lístky na Misantropa místo za 15 euro za 7,5. No nekup to, levnější než kino.


Když jsem o svém záměru informovala své blízké, bylo mi řečeno, jetli to mám zapotřebí a že se mi to s velkou pravděpodobností nebude líbit. No a měli pravdu (což mě opravdu upřímně mrzí).


Karin se mě ptala, jestli na tom nenajdu alespoň jedno pozitivum. Jedno ano. Bylo to o dost méně hrozně než heidelberská Emilia Galotti v turečtině a mannheimská Bouře s polonahým dědečkem a přenášením dlažebních kostek po jevišti.
Dřív než se dostanu k samotnému veledílu bych se chtěla věnovat publiku. Asi nepřekvapí, že jsme s Timem výrazně snižovali věkový průměr. Ale ještě že tak, dámy byly vkusně oblečené a pánové také. Až na dva borce, kteří nakráčeli do hlediště s kšiltovkama!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Že se najdou kreténi, kteří nevědí, že v místnostech se čepice nenosí, na univerzitě, jsem zjistila už v Mannheimu. Jistě, jejich chyba, aspoň hned vím, že se s nima nebudu kamarádit. A že se najdou kreténi, kteří nevědí, že do divadla se chodí ve slušném oblečení a rozhodně ne s kšiltovkou na hlavě jsem vlastně zažila už v Heidelbergu. Ale tohle prostě snáším velmi těžce. Zvlášť hořké bylo zjištění, že to nebyli žádní dvacetiletí machýrci, jak to nejprve z dálky vypadalo, ale minimálně čtyřicátníci.
No, takže to byl pěkný začátek. Ale co, divadlo a soubor nemůžou za to, jaké publikum mají. Na blbečky zapomenu a budu se soustředit na hru. (pokud nevíte, o čem Misantrop je, můžete si přečíst krátké shrnutí na wiki) Tak tedy první přijde na scénu "DJ" který hraje a škube sebou a můžeme vidět ruce. Pak přijde hlavní postava a jeho kamarád. Nejdřív hudbu přeřvávají, pak se vypne a můžou mluvit normálně. Baví se o tom, jak je hlavní hrdina upřímný a jak mu to škodí a proč je vlastně s tou blbkou, která je přesným protikladem toho, co on vyznává. Pak příjde další chlap, který se chce s hlavním hrdinou kamarádit a předčítá báseň "Hoffnung" - Naděje. O tom, jak mu chybí ona a jak jeho ocas ve vaně roste. Nesmíme zapomínat, že jde o komedii, ačkoli na vtipy velmi skoupou (i když zrovna tahle báseň nebáseň byla asi to nejlepší, co za těch 90 minut bylo k vidění). Potom přijde blbka, chvíli se hádají, pak zase odejde, přijde jiná ženská, taky odejde a pak tak nějak odejdou všichni. A komedie pokračuje. Dva (v originále markýzové) sedí za DJ pultem, hazí do sebe jednoho panáka za druhým a malé plastové panáky drtí v ruce nebo hazí na zem. Alternativou k českému "vole" je ze "yeah". Takže yeah, aby bylo jasno yeah, tam stojí, yeah, a furt hzí ty panáky na zem, yeah. Pak se pohádají, yeah, ačkoli, yeah, k tomu nemají žádný důvod, yeah, a pak konečně taky zmizí, yeah (to bylo jediná část, která přišla blbá i Timovi).
No a pak přijde další ženská, tak pak hlavnímu hrdinovi ukáže dopis, že ho jeho blbka podvádí, pak ho ukáže i ostatním, aby věděli, jak je všechny pomlouvá, a pak se má blbka rozhodnout mezi hlavním hrdinou a milencem, nechce ani jednoho, hlavní hrdina teda nakonec odchází na samotu.
Kdyby to stáhli na půl hodiny, tak by to bohatě stačilo. A celkem by mě zajímalo, čím Moliere zaplnil pět dějství.

No a zcela zásadní věc, která to ještě více zpříjemnila - tanec. Tanečky to byly velmi podivné, zvláště potom, když si jeden z markýzů přidělal nějaké diody do rozkroku. A ještě lepší bylo světlo, které svítilo ze zákulisí přímo do mých očí (plakala jsem).

No jak říkám, bylo to sice méně hrozné než Emilia Galotti a Bouře, ale to neznamená, že to bylo dobré. Musím teda uznat, že původního textu se víceméně drželi a nepřekroutili konec a nemluvili cizím jazykem, ale to je holt málo. Timo s tím ale větší problém neměl, holt nic jiného než německé divadlo nezná, tak se to líbilo aspoň jemu. A potěšilo mě, když jsme cestou domů předběhli starší pár, kde paní zrovna říkala: "To bylo fakt hrozný. Dřiv to bylo vždycky dobrý, jsou tam i blbý věci, ale najdeš i něco dobrýho, ale tady nic dobrýho nebylo."

Ale ano, můžu si za to sama. Příště si prostě zase radši vezmu knížku.
A nebo to možná jako massochista zkusím znovu. Příští rok v květnu. Až budou mít generálku Prodané nevěsty!

No, tak to by mohlo stačit. Zanadávala jsem si a zase se můžu vrátit k věcem do školy.


Pa,
T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama