Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

@¥*%&l#

2. prosince 2015 v 17:13 | Tez |  Den za dnem
Jelikož jsem dáma, tak nemluvím sprostě.
Ale z měst, ve kterých jsem zatím bydlela, jsou Cáchy naprosto nejhorší.
Jako by nestačilo, že technická vysoká škola je technicky na úrovni (technického) pravěku, úřady nemají přístup k internetu a ještě se tím málem chlubí. Ale vše popořadě.


Prvním šokem bylo, když jsem navštívila knihovnu a nemohla jsem se přihlásit do svého účtu. Což jsem nechápala, dokud jsem na stránkách knihovny nezjistila, že na to, abych mohla knihovních služeb využívat, si nejprve musím zařídit účet. No, je to pakárna, ale budiž.

Další šok přišel toto pondělí. Chtěla jsem si (ekologicky) oskenovat pár stránek z jedné knížky. V historickém institutu je jenom jedna kopírka, ale to nevadí. Tak jdu na to, za skenování se neplatí, tak by to nemusel být problém. Tak je. Na kopírování a skenování je třeba copycarta. Milé "spolužačky" mi i vysvětlily, kolik stojí, kde ji seženu a tak. Kde by, samozřejmě pouze v hlavní knihovně. No tak nevadí, tak si holt nic neoskenuju.
V úterý jsem se tedy v pauze mezi semináři vydala do knihovny. Zeptala jsem se, kde teda seženu tu kartu - automat je za rohem. Jdu k automatu - nevrací peníze, buď rovnou 5 euro (3 eura záloha a dvě eura na kartě), nebo nahrát úplně všechno. Hm, mám jenom 10 euro. Vzhledem k tomu, že Timo má tiskárnu a já chci jenom skenovat, tak není důvod na kopírovací kartu nahrávat tolik peněz. Tak seberu odvahu a ptám se pána, jestli nemá pětieurovku, že potřebuju rozměnit. Ten mi ukáže na jiný automat na zdi, který rozměňuje. Hodím teda do něj deset euro a vyskáčou dvou a jednoeura. Super, tak 5 euro mám. Zpátky k automatu. Aha, on bere jenom 5 nebo 10 euro.
Na to, abych se ptala někoho dalšího, aby mi z malých peněz udělal velké, nemám. Takže co s tím. Kousek dál je pošta, chtěla jsem koupit známku v automatu, tak při té příležitosti můžu koupit normální známky a těch 5 euro rozměnit.
Super plán.
Tak ne.
Automat je rozbitý a ačkoli je půl dvanácté (nebo možná právě proto), je pošta zcela nacpaná čekajícími lidmi. Tak to ani náhodou. Stejně jsem chtěla jít do Euroshopu, koupit si tam děrovačku a sešívačku (Němci jsou tak velcí ekologové, že v těch stozích papíru, co furt rozdávají, začínám mít opravdu bordel). No jenomže jsem tam chtěla jít později, po cestě do knihovny historického institutu. Ale tam potřebuju tu kartu. A tak. Takže aspoň mám trochu pohybu. Koupím děrovačku i sešívačku a vybojuju i pěti eurovou bankovu.
A zpátky do knihovny. Chvíli to vypadá, že mi automat tu bankovku nevezme. Nakonec se podaří a já mám kopírovací kartu.

...

V knihovně historického institutu žádám slečnu o pomoc.
"A dá se na tom skenovat?"
"No dá, jenomže to nějak nechce ukládat ta data, tak se to pak stejně musí vytisknout."
"Aha."
Super, takže peníze holt neušetřím. Ale tak aspoň si můžu podtrhávat.

...

V pondělí jsem podepsala smlouvu a získala potvrzení o nastěhování od pronajímatelky (protože v Cáchách se od 1. listopadu nemůžete přihlásit, pokud tohle potvrzení nemáte), a ve středu se vydávám přihlásit. Kupodivu nemusím čekat dvě hodiny, jak naznačuje lísteček, ale můžu jít rovnou ke konkrétní přepážce.

"Dobrý den, já bych se tu chtěla přihlásit."
"Tak potvrzení a občanský průkaz."

pět minut klepání čehosi do klávesnice

"Byla jsem předtím už někde v Německu přihlášená?"
"Jo, před dvěma lety jsem byla v Mannheimu"
"Aha, ale tam jste se odhlásila?"
"Ano."
"A jaká byla ta přesná adresa?"
"Cože? To si nepamatuju."
"No, já tady (dneska) nemám připojení k internetu. To mi musíte říct přesnou adresu, protože když už jste v Německu žila,tak máte přidělené číslo od finančního úřadu a nám by to pak nesouhlasilo, kdybychom neuvedli, kde jste bydlela předtím a oni by se pak divili, že už vás v systému mají."
"No ale já si to nepamatuju, akorát název ulice, číslo nevím."
"No tak se někam podívejte, nebo jim tam zavolejte."
"Aha."
"No ale můžete dneska ještě přijít a nemusíte čekat."
"A to jako jinak nejde."
"Nejde."

a vrátila mi občanku a papír

Takže já běžím zpět do školy kde internet mají, googlím adresu a jdu zpátky.

Čekám a už jsem na řadě.
Občanka, potvrzení o nastěhování..
"A co ta adresa? Jo, to víte".
Tak asi tři otázky, jsem tam víc než 10 minut. Na závěr podepisuju dva papíry, kde není nic, co by se nedalo vyčíst z občanky nebo z potvrzení, tak opravdu nechápu, co tam celou dobu datlovala. Nakonec dostávám tři papíry (respektive jedno potvrzení o přihlášení a dvě stránky blábolů). No a hotovo.
Zajímalo by mě, proč Timo dostal balíček s kupónama a mapou a já nic. Asi došly.
Výborně Cáchy, cítím se tu den ode dne lépe.

Asi si začnu vést seznam, kolkrát mě které město/instituce už zvládlo rozbrečet. Cáchy se jistě udrží na předních příčkách.

Za chvíli mám přednášku v rámci "fascinace technikou" a protože to taky vymýšlel velký inteligent, máme po dvou týdnech opět přednášku na téma Biomasa (akorát, že předtím to bylo její využití a teď to bude její využití v rámci motorů a kdoví čeho).
A pak se půjdu asi někam opít. A pak budu finošovat referát na zítra - o pohlaví/genderu v dějepisném vyučování.

Už aby byl víkend...

T.

PS: A teď si na mě dovoluje i blog. Prý v názvu musí být i nějaké písmeno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama