Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Nový rok

4. ledna 2016 v 20:11 | Tez |  Den za dnem
Vím, že jsem se na delší dobu odmlčela, takže nejdřív všem čtenářům přeji dobrý start v roce 2016 a ať je lepší než 2015 :)

Vánoční prázdniny se pomalu blíží ke konci, ačkoli to byly jenom dva týdny, přijde mi to už jako celá věčnost.
20. prosince jsem odpoledne přistála v Praze, úplně hotová.

V pondělí pak následovala návštěva městského úřadu v Jinočanech a vyřízení plné moci (tedy její úřední ověření). Trvalo to asi jenom 5 minut, to proto, že ten program je pitomý a nefunguje (slovy paní úřednice). A stálo 30 korun - diplome těš se, za chvíli budeš můj!
Úterý i středa proběhly líně, částečně ještě nějaká škola, dokupování posledních dárků, snaha o úklid a zároveň balení. Ve středu mě ještě spontánně navštívila Liduška, která nám pak za odměnu pomáhala s obalováním kaprů (necelých 10 kilo). A pak jsme se konečně dostali k fotkám z Číny (ty tři týdny, které tam strávili rodiče a kamarádi, když jsem se přesunula do Cách). Všechny fotky byly samozřejmě hezké, ale pandy jsou stejně nejlepší.
Ve čtvrtek během dne vrcholí přípravy a večer kolem půl sedmé zasedáme ke stolu. Tradičně rybí polévka, kapři a bramborový salát. Na závěr ještě košíčky-jednohubky (příští rok se musím postarat o foto).

Měli jsme na stole kytici, ale ani s knihou "Naše příroda" jsme nebyli schopni identifikovat, co za bobule to je.


Potom následovala již tradiční procházka, akorát Kačka nešla, protože jí bolela záda. Takže rozdávání dárků bylo na mně.

A jsem moc ráda za všechny dárky, především sestra se vytáhla. Dřevěné propriety do kuchyně získaly zvláštní kouzlo s nápisy: "Smrdím, smrdím, smrdím", "Miluji svou sestru", "Můj spolubydlící je kretén" a "Můj přítel neumí česky". Díky, tlusťochu.
A samozřejmě nemohli chybět měkoni!!!!
Nikdy nepochopím, proč někteří lidé tvrdí, že ponožky jsou nejhorší vánoční dárek. Asi nikdy nedostali ponožky od babičky.

Večer jsem se rovnou vrhla na puzzle (a okamžitě jsem si začala nadávat, proč jsem si přála puzzle). A poté na knížku, se kterou jsem usnula v posteli.

V pátek jsme se koukali na filmy a navštívili výstavu Secese v Obecním domě a pak jsme si dali svačinku v kavárně. To bylo moc pěkné.
Sobotu jsem pak strávila balením, kromě dvou kufrů, tašky (kterou jsem vyhrála od Coca Coly) a medvěda se mnou cestovala přepravka zavařenin z Petřvaldu (děkuju moc! zatím jsem otevřela jenom okurky) a taky peřina, polštář...
A v neděli nastalo velké stěhování. Po sedmé jsme vyrazili, snídali jsme v Mekáči na Rozvadově (moc chutné) a jako při první cestě do Cách jsme zastali v Motorestu u Würzburgu.
Někdy kolem třetí jsme dorazili do Cách. Zaparkovali jsme a vydali se nejprve na radnici. Tam nastalo vztekání ohledně nejnovějšího držitele mezinárodní ceny "Karlspreis" a pak nadšení nad tím, jak se Němci nepatlají s restaurací a prostě do středověkého korunního sálu nacpou pódium a kovové lustry. Z radnice se pokračovalo do Schatzkammer a do Dómu. Potom se jelo ke mně, zastavili jsme na večeři v čínské restauraci. Potom mi všichni pomohli, a vynesli jsme moje věci do bytu. Moc dlouho se nezdrželi, odjeli se ubytovat do hotelu.

V pondělí jsme se krátce po 8 sešli u mě a šli na snídani v pekárně, která je ve vedlejším domě. Pochutnali jsme si a vydali se do Nizozemí. První zastávkou byl americký vojenský hřbitov. Nechci říkat, že to bylo pěkné, ale působilo to velmi důstojně a velmi čistě. Už jsme jeden takový viděli ve Francii, tady je přes 8000 pochovaných vojáků a další zhruba tisícovka jmen bez těl.


(Bohužel blog stále není schopný nahrávat vertikální fotky, takže holt naležato - zeď na které jsou jména té tisícovky nenalezených. Ti, u kterých je vepředu to kolečko/růžice byli nalezeni a jsou někde pohřbeni).

Odtamtud jsem už jeli přímo do Maastrichtu. Krátce jsme se zastavili před muzeem Ceramix (moderní budova).

A pak už jsme byli v centru. Nejprve fascinace a pak šok ohledně toho, co všechno se v Nizozemí na vánočních trzích prodává (kromě předraženého jídla třeba autíčka na ovládání nebo make-up s reklamními plakáty tak z 90. let).
Prošli jsme se k Maasu, tam si dali vafle a pak jsme vyrazili na náměstí k radnici a za hranolkami. Na náměstí jsme taky uviděli hořící sochu. Ukázalo se, že jde o pana Minckelerse, který vynalezl plynové osvětlení a pokud jste vhodili euro do infostojanu, tak mu na chvíli hořela ta pochodeň.


Po obědě (hranolkách) jsme pak ještě zoufale hledali ten super kostel, ze kterého se stalo knihkupectví s kavárnou. Po několika poptáních jsme kostel sice našli, ale kavárna byla plná. Takže jako alternativa se ukázala kavárna na náměstí, odkud jsme se pak ještě podívali do kostela sv. Serváce a potom už jsme se vydali do Belgie.
Navštívili jsme městečko Tongeren, ve kterém jsme si prohlédli kostel a náměstí.

A abychom byli dostatečně multikulti, v Cáchách jsme si v Deutsches Haus dali indické jídlo.

Úterý jsme zase začali snídaní v pekárně, nemuseli jsme ani nic říkat, paní si všechno pamatovala. Po nakoupení chleba a housek do zásoby jsme se vydali do Kolína. Zaparkovali jsme pod katedrálou, a vydali se na obhlídku.


Po prohlídce katedrály jsme se vydali na trhy.

Jo, mají tam obří kluziště, stánky s jídlem, vojáka, trpaslíky a výhled na katedrálu. Z trhu, kde jsme se naobědvali (buřty) jsme se vydali k vodě (Rýnu) a svatému Martinu. Odtamtud jsme šli zpět k parkovišti a já se vydala na nádraží. Dorazila jsem do Cách a od té doby s víceméně flákám. No, pár věcí jsem udělala - konečně jsem dopsala tenhle vánoční článek (a pár věcí do školy jsem taky udělala). A pozor, také jsme v Kolíně vsadili eurojackpot. Výhra byla velkolepá - 8 euro (jeden ze 3 tiketů, každý za 18,5). Tak snad někdy příště.

Silvestra jsem strávila s Timem a pár kamarády v malé vesničce Freund (kamarád). Měli jsme dobrou večeři, začalo se gulášem, pokračovalo Flammkuchen a skončilo se "indickými vejci" (vajíčka v pálivé ommáčce) a pak jsme hráli billiard (a já dvě ze tří her vyhrála). Jo, to bylo příjemné.

A abych tedy měla nějaké předsevzetí, (i když to nemám moc ráda), rozhodla jsem se, že budu psát na blog každou neděli - tudíž hned při prvním pokusu jsem selhala (článek jsem začala psát v sobotu a dopisuju ho v pondělí). Tak snad se příště polepším :)

Štastný Nový rok a na závěr dvě obludky z Kolína:

T.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama