Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Aachen hadr!

29. února 2016 v 15:18 | Tez |  Den za dnem
Jo, je zase pondělí a já zase porušila své předsevzetí o nedělních příspěvcích. Ale má to dobrý důvod. Dneska jsem totiž měla zkoušku z didaktiky dějepisu.

Minulý týden v pondělí jsem seděla doma a pokoušela se učit. Teda respektive číst odborné články o didaktice dějepisu. Docela mi to šlo, ale nebyla to zrovna zábava.


V úterý jsem se sešla v knihovně s Laurou. Opakovaly jsme si, diskutovaly o pojmech (třeba co to je z dějepisně-didaktického hlediska kontroverze) a kolem 1 jsme vyrazily na oběd. Do BackWerku, což je síť pekáren, které nabízejí obložené chleby, croissanty se sýrem a šunkou, wrapy, preclíky a tak podobně. A po zhruba hodinové pauze jsme se zase vrátily do knihovny (která má v úterky otevřeno až do 5). Laura odešla kolem 4., já vydržela skoro až do zavíračky. Doma jsem pak jenom padla do postele a nic víc nedělala.

Ve středu jsem dočetla poslední články, které mi ještě zbývaly a vypracovávala jsem si kartičky s pojmama. Na oběd přišel Timo, měli jsme kuře, bramborovou kaši a skvělé meruňky od babičky! Po obědě zase odešel a já se dál učila. Večer jsem vyhodnotila, že už mě to neba a rozhodla se, že si zlepším náladu knihou, kterou číst opravdu chci. Začala jsem teda Glennkill: Ein Schafskrimi (ovčí krimi). Prvních padesát stránek bylo naprosto bombových a rozplývala jsem se nad jazykem, který z té knížky dělá nepřeložitelné dílo (po těch padesáti stránkách jazyková genialita značně polevila, ale stále se to hezky čte).
K mým oblíbencům patří: "morgenfeuchte Innereien", tedy zhruba ránem navlhlé vnitřnosti, "Wolferei" jakožto "vlkovina" a "meeresblauer Himmel und himmelblauer See", čili mořsky modrá obloha a oblačně modré moře.

V pátek jsem toto veledílo ukázala Timovi, bohužel nebyl na tolik unešen jako já, ale část:
"Er ist an dem Spaten gestorben. Du hättest das auch nicht überlebt, so ein schweres Eisending mitten durch den Leib. Kein Wunder, dass er tot ist."
"On umřel na lopatu. Ty bys to taky nepřežila, kdybys měla takovou těžkou kovovou věc prostrčenou břichem. Není divu, že je mrtvý",
ho taky pobavila. (A tímto se omlouvám za svůj hrozný překlad, jak se říká, je to překladatelský oříšek.)

Ve čtvrtek jsem měla maličkou krizi, ale jinak jsem se dál snažila učit a střídavě jsem četla.

V pátek jsem na 9 vyrazila do knihovny. S Laurou jsme si znovu opakovaly a po poledni jsme skončily. Nejdřív jsme šly na oběd (opět) do BackWerku, potom jsme vyrazily ke kostelu St. Fronleichnam (asi Kristova těla), který byl postaven ve 30. letech a byl to tip na možnou otázku. Kostel jsme celkem bez problémů objevily, byly jsme i uvnitř:






Samozřejmě, že blog opět nezvládá nahrávat fotky tak, jak jsou, ale hází je na šířku. Tak si alespoň procvičíte krky :D
1. Pohled z venku (na druhé straně stojí věž, ta holt na fotce není vidět)
2. Pohled od vchodu - přibližně uprostřed je malá Laura
3. Pohled od oltáře
4. Detail oken
5. Sv. Josef drží v ruce kostel (tam je vidět, jak přesně vypadá, a kde je ta věž). - Ta socha tam je proto, že kostel sv. Josefa patří s tímto kostelem do jedné "obce".

V kostele jsme se zdržely jenom chvíli, potom jsme vyrazily zpátky. Ale jinak, než odkud jsme přišly. Dorazily jsme ke Kennedyho parku, a když už přijížděl autobus, zahlédly jsme ve vedlejší ulici mešitu! Teda spíš její věž, ale po chvilce googlení se ukázalo, že to opravdu je mešita.
Vydala jsem se pak rovnou ještě na nákup (a inteligentně nekoupila žádné pečivo) a večer dorazil Timo. Udělali jsme špagety a kolem půlnoci šli spát. Výjimečně jsme na žádný film nekoukali, protože by to v současné době s mým děsným připojením k internetu prostě nešlo.

V sobotu ráno jsem vyráběla croissanty. Koupila jsem už před týdnem takovou tu plechovku s těstem, tak jsem se jí konečně chtěla zbavit. Nejdřív jsem dva croissanty dala do remosky, ale vyhodnotila jsem, že by to trvalo moc dlouho, takže jsem poprvé použila naší plynovou troubu. Trochu jsem měla strach z toho, jak zažehnu ten oheň, ale bylo to v pohodě. Nevýhoda je, že holt zahřívá zespod, ale šlo to v ní celkem rychle. Jediná nevýhoda je, že má nějaké zrezlé panty a děsně vrže. V sobotu jsem taky zvládla koupit letenky - mezi 6-10. květnem budu doma na tatínkovy narozeniny (a zameškám dva dny školy - nebyla jsem ochotná za zpáteční letenku v neděli platit 200 euro). Dál jsem četla a taky jsem se trochu učila.

Neděle byla zoufalá, neudělala jsem skoro nic. Teda velmi úspěšně jsem prokrastinovala, uvařila jsem si oběd, zjistila jsem, že zavařená paprika není úplně pro mě (ale já ji dám pak do lasagní). Večer jsem se pak vztekala kvůli Angele, která měla hodinové interview na ARD a já sledovala komentáře FAZ (Frankfurter allgemeine Zeitung). No, a když jsem kolem půlnoci zalehla, tak jsem nemohla usnout. Hodinu jsem si v hlavě přehrávala lepší verze odpovědí během pohovoru s DAAD a vyhodnotila jsem, že jsem vlastně měla dělat něco, kde se dělají rešerše a hromadí materiály, protože to fakt umím. Tipuju, že něco po jedné se mi povedlo usnout.

Pondělí, vstávala jsem s budíkem o půl osmé, před devátou jsem vyrazila z domu. Ve schránce jsem našla obálku od kulturního spolku Praha - Cáchy (alias Aachen-Prag) s pozvánkou na další akci a přehledem akcí prvního půlroku.
21. března bude přednáška o svatováclavské koruně, když slaví Karel IV. ty kulaté narozeniny.
V Backwerku jsem si koupila snídani a seděla pak v historickém institutu, kde jsem si zkoušela opakovat. Docela to šlo, pomalu nás bylo víc a víc, všechno možné jsme diskutovali a krátce před 10 jsme zjistili, že místnost, kde máme psát ten test je otevřená, tak jsme si všichni posedali a čekali, že záhy někdo dorazí, mělo se přece jenom v 10 začít.
V 10:15 stále nikdo, jeden kluk se tedy šel poptat a sekretářka začala volat. O půl se objevila, pořád nikde nikdo a říkala, že jde dál volat. I ve tři čtvrtě byla situace stejná. Abyste tomu rozuměli. Měli jsme dva semináře - dva vyučující a normálně je i přednáška (ta tento semestr nebyla), kterou vede další člověk. 3 ze 3 odpovědných lidí se neobjevili. V 10:50 nakráčel jakýsi zmatený záskok, nahrubo zjistil, kdo tam je a kdo u koho píše (normálně se test vydává a vrací proti podpisu), pak dorazila i jedna asistentka a krátce před 11 jsme teda mohli začít.
Nebylo to těžké. Byly tři otázky, první (za 20 bodů) se opravdu týkala kostela sv. Fronleichnama a jeho potenciálu jako mimoškolního místa. Popsala jsem dvě strany.
Druhá otázka (taky za dvacet bodů) měla dvě části. První část se týkala Problemorientierung (no prostě, že vyrábíte "problémy"/témata, které se řeší) a Geschichtsbewusstsein (historické povědomí), to jsem popsala zas dvě strany a druhá část byla o obrazech jako zdrojích (taky skoro dvě). Poslední otázka (40 bodů) byla analýza učebnice - 4 stran z učebnice. Tam předpokládám, body ztratím, protože poté, co jsem skončila a bavila se s jedním spolužákem, řekl, že analyzoval každý úkol, kdežto já to vzala jenom tak zhruba. To jsou holt ti Němci, furt něco analyzovat a pak ani neví, kdy skončila druhá světová válka :D
Dalších 10 bodů se dalo získat za jazyk/stylistiku a na to jsem stejně neměla čas. Jela jsem celou dobu jako fretka a tak tak jsem to stihla, takže na kontrolu jsem opravdu neměla ani pomyšlení.
Mrzí mě teda akorát ta část s těma otázkama, jinak je ale jasné, že projít musím, ale myslím, že by to mohla být i hezká známka. Akorát se mi pořád nelíbí jejich systém jedna otázka za 1/2, 1/3 nebo 1/4 celkového počtu bodů. A proč jich vůbec musí být tolik? Nemohlo to být v menší škále jenom na 10? Tam by se tam dobře neztrácely.

Po zkoušce (která pro mě skončila zhruba ve 12:35, pár lidí tam očividně sedělo déle) jsem vyrazila do jiné budovy, kde jsem si musela vyzvednout potvrzení o absolvování série přednášek Faszination technik. Seděl tam pomocník, ten tydýt co furt nosí hnusnou čepici, ale potěšilo mě, že věděl, kdo jsem. Dal mi potvrzení, dal mi vytištěné moje dva protokoly, na obou stálo, že jsem to "voll getroffen" jako zcela trefila, což mě potěšilo. A pak jsem uháněla k Timovi. Ten mé nadšení zchladil tím, že to pravděpodobně ani nečetli a objednal pizzu.

Já tedy pro dnešek končím, jdu si pustit tu Angelu a možná to taky brzo zalomím.
Timo se učí, má v pátek (konečně) poslední zkoušku.

Tak vám všem přeji pěkný víkend, snad už se zase budu pravidelně ozývat v neděli.

T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama