Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Velikonoce

27. března 2016 v 22:41 | Tez |  Den za dnem

V pondělí jsem měla několik úkolů. Nejdříve jsem jela do Lindtu, kde jsem koupila přes dvě kila čokolády. Pak jsem se vydala do knihovny pro knížky a na závěr jsem ještě šla nakoupit. Taky jsem Timovi vyprala dvě pračky prádla. Potom jsem se dívala na poslední díl Modrých stínů od ČT (hrozný) a pak jsem se věnovala stigmatu.



V úterý jsem pak strávila celý den v knihovně. Laura zkoumala literaturu ke svojí bakalářce, já jsem se snažila číst o stigmatech, ale poté, co se objevily ty zprávy o Bruselu, mi to šlo o dost hůř. V obědu jsme pak šly do mensy, já měla currywurst s hranolkama (po kterém jsem už dlouho toužila). Potom jsme byly až skoro do 5 v knihovně (kdy stejně zavírá). Já jsem se stavila ještě v nákupním centru, koupila jsem tam konečně konvici pro Tima a potom jsem koupila v Tedim hodiny do kuchyně, protože ty staré už prostě nešly. Večer jsem se pak vydala k Timovi, abych si vytiskla nějaké další články.


Ve středu jsem pak šla na konzultaci ohledně průběhu studia, ukázalo se, že všechno sedí, takže nemusím dělat nic navíc. Pak jsem byla sice do 1 v knihovně, ale nějak mi to nešlo od ruky.

Doma jsem pak koukala na Hateful 8 a pokoušela se zase číst o stigmatech a diskriminaci.

Ve čtvrtek jsem se vydala kolem poledního do knihovny. Čtvrtek byl celkově děsný. Ke snídani jsem měla pralinky, k obědu dvoje chipsy a k večeři dvě jablka. Hrůza! A zařekla jsem se, že teda s chipsama končím (a zatím, tj. v neděli, se držím).


V pátek jsem se věnovala především balení věcí, ale taky trochu úklidu. Konečně jsem dala hodiny do kuchyně, takže už mi dál netikaly v pokoji. Před třetí jsem sbalená vyrazila k Timovi, který si potřeboval dát věci ke mně do tašky, protože vezl domů ještě svoje lyže.

Před půl pátou jsme vyrazili. Autobus na vlak, vlakem do Kolína. V Kolíně 1. přestup. Vlak měl 10 minut zpoždění a protože byla hrozba bomby na nádraží v Bonnu, měnila se trasa a do Mainze jsme dojeli o 35 minut později. Vlak nám ujel tak o dvě minuty a museli jsme čekat půl hodiny. Já už toho měla celkem dost, a když jsem uviděla blbou krávu, co kouřila mimo vyhrazené žluté čáry (uvnitř kterých se ten kouř asi jakože drží), tak jsem prostě nevydržela. Řekla jsem si, že si nebudu jenom stěžovat, že je to kráva, ale že jí řeknu, ať jde někam (třeba o ty tři metry dál, za tu žlutou čáru). Kráva mi na to řekla, že není jediná, kdo tam kouří. A já říkám, vidím akorát vás. Tak ukázala na dalšího týpka, co tam kouřil. Tak mu říkám, ať tam nekouří. A on, že neumí německy. Tak mu říkám anglicky, že tam nemá kouřit. Načež se týpek s pochopením otočil a odkráčel. Tak jsem se dívala na krávu, ale holt to byla kráva, takže tam zůstala stát a stěhovala jsem se já. Ale aspoň s čistým svědomím, že jsem jí nekřivdila, protože to opravdu byla bezohledná kráva.

Z Mainze jsme pak dojeli do Wormsu a z něj jsme dojeli do Biblisu, kde nás nabrala Timova mamka. Vlak měl přesně hodinu zpoždění, takže nám Deutsche Bahn bude muset 25% vrátit (přibližně 5 euro).



Chvíli jsme poseděli s rodičema a pak jsme šli ještě na chvíli k Markusovi a Ivance. Všechno je při starém, tentokrát tráví Velikonoce ve Vídni a Markus samozřejmě všechno platí. Ivanka si pak stěžovala, že jsme moc hluční a museli jsme jít domů.



V sobotu jsme byli nejdřív u babičky, tam nám ukazovala různé věci, které Timo zdědí, až umře. Taky jsem dostala zástěru a šálu. Potom jsme se vydali do Mannheimu. Vlastně jenom na nákupy do Kaufhofu. Já jsem si koupila kalhoty, Timo košili. Potom jsme se ještě trochu prošli po městě, dali jsme si currywurst (tam, kde jsem si ho vždycky dávala s Asukou) a pak jsme zase jeli zpátky.


Doma jsme pak nejdřív vyráběli šneky, protože jsme na neděli byli pozvaní na brunch, a každý měl něco přinést. Potom jsme večeřeli a pili s rodičema. Musela jsem ochutnat hruškový a malinový šnaps.


V neděli jsme teda byli na brunchi. Začít měl v 10, my jsme dorazili jako první před půl jedenáctou. Postupně dorazil zbytek a bylo nás celkem 25. A toho jídla. Plněná avokáda, sladké, slané, saláty, zelenina, polívka. Byli jsme tam do 1, mně se pak udělalo z té hromady jídla (a hrozného vzduchu) nedobře, tak jsme jeli domů. Já se svalila do postele a odpočívala, Timo pracoval na svojí zprávě z praktika, už je skoro hotový, tak je mnohem víc v klidu a lépe naladěný. Potom přišla babi a chtěla, abychom se šli podívat na její sbírku mincí. Tima to moc nebralo, pořád se dohadoval, že stejně nejspíš nemají žádnou hodnotu, a že je to moc práce, to muset ověřovat u víc lidí, ale mě to zaujalo. Kromě spousty německých marek tam byly i mince z Hong Kongu nebo třeba Sovětského svazu. Potom jsem si ještě zkoušela oblečení od Timovy mamky, dvoje kalhoty mi dokonce padnuly, takže jsem včera vlastně ani nakupovat nemusela. Večer jsme pak šli do kina. Lístek za 4 eura, hráli Hail, Ceasar. Bylo to trochu divné, koukat na ten film s německým dabingem, ale líbilo se mi to. Kino bylo skoro prázdné.


Teď se Timo zase věnuje svojí práci, asi brzo půjdeme spát, kdoaví, co bude zítra (s jistotou vím jenom to, že nehrozí žádná pomlázka).


Hezké a klidné velikonoční pondělí, ozvu se zase příští týden.

T.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama