Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Výlet!

20. března 2016 v 23:31 | Tez |  Den za dnem
Tento týden začal dost blbě. Dozvěděla jsem se, že moji spolužáci mají známku z didaktiky literatury už od minulého týdne a já furt nic. Jediné, co se mi povedlo zjistit bylo, že jsem tu zkoušku očividně dala.
Tak jsem psala maily supportu, centrálnímu zkouškovému úřadu (ZPA) a čekala. V úterý se mi teda dostalo odpovědi. Je to normální, že se mi tam známka neukazuje, protože je to přece předmět z bakaláře, tak se mi logicky nemůže ukázat v přehledu známek z magistra. Ale každý týden k 17. mi má být vystaven výpis z konta. Tak jsem si říkala, že to do čtvrtka vydržím.
V úterý jsem se rozhodla udělat tu bábovku, celá historka (a fotka) k přečtení zde. Večer jsem pak ještě skypovala a volala s babičkama, měla jsem rozhodně víc kontaktu s domovem než s kýmkoli z Cách :D

Ve středu jsem byla doma a pročítala jsem knížky na dějepis. Večer pak přišel Timo, dělala jsem kuře a kaši, jako zákusek byla samozřejmě super bábovka. Trochu jsem jí Timovi zabalila, že se třeba může podělit v práci.

A ve čtvrtek mě (mimo známky z literatury didaktiky) čekal výlet do Tongerenu v Belgii.
Shodou okolností jsem tam byla krátce už po Vánocích s rodiči. Tehdy jsme si ale jenom prohlédli kostel a poseděli v předražené kavárně. Tentokrát jsme tam jeli do muzea, které má výstavu o gladiátorech. Sama kurátorka Kolosea jim nabídla některé předměty, protože tohle muzeum před pár lety získalo titul nejlepšího muzea v Evropě.

Bestiárius bojující se lvem... To musela být velká zábava.


Kapesní nůž.

No a samozřejmě ... blog neumí nahrávat obrázky na výšku, takže si budete muset opět procvičit krky.

Po prohlídce s průvodcem, která trvala zhruba hodinu a půl, jsme měli rozchod. S Laurou jsme se vydaly na obhlídku města. Ale kromě náměstí s kostelem a radnicí a muzeem ve vedlejší ulici tam toho moc není. Nakonec jsme našly moc pěkný podnik, kde jsme se naobědvaly (měla jsem BBQ bagetu). Potom jsme nakoukly do kostela a jelo se zpátky do Cách. Doma jsem pak dál četla knížky. Výpis konta, který měl 17. přijít a na kterém měla být moje známka, samozřejmě nepřišel.
V pátek ráno jsem výpis stále neměla, ale zjistila jsem, že si ho můžu vyrobit sama. Tak jsem se dozvěděla, že jsem dostala trojku, což mě vážně zklamalo. Asi je to úplně jedno, protože tu známku asi nikdy nikdo neuvidí, ale i tak. Kdyby byly ty úkoly rozumně obodované (a ne, že jeden úkol je za ¼ bodů celého testu). Dopoledne jsem se vydala do knihovny, vrátila tam dvě knížky a pět jsem si jich půjčila. Netušila jsem, že i z druhé knihovny se dají knížky půjčovat, a že nejsou jenom k prezenčnímu čtení. Potom jsem jela zase domů, nebylo mi zrovna dobře. Chytla jsem nějak rýmu, takže nos úplně ucpaný a bolavý krk. Ale přežila jsem a večer jsem se vydala k Timovi.
Ten byl naštvaný víc než já, protože ho šikanuje jeho vedoucí z posledního praktika. Tak jsme se celý večer zabývali mailem, který by jí poslal v odpovědi na to, že jestli tam znova na týden nepřijde měřit, bude mít horší známku.
V sobotu jsme byli doma, já se zabývala tezemi o identitě a stigmatizací. Timo sepisoval motivační dopisy a tu zprávu z praktiky. K obědu jsem měla kuře, k večeři prasátko. Pak jsme se dívali na Krampuse. Bylo to strašlivé. Jako fakt příšerné. Nebýt Tima, tak bych to asi nedokoukala. Většinou mě klišé nějak nezajímají, ale tady nebylo nic jiného.
V neděli pak přijela Timova kamarádka z Kanady, dělá teď praktikum v Německu, tak se chtěla podívat do Cách. Ukázali jsme jí město, pak jsme seděli v mexické restauraci. Já jsem taky obnovila svůj účet na postcrossing, takže snad dostanu pár pohlednic ze zajímavých zemí.

Plán na zítra je čtení o stigmatech, o diskriminaci, o desintegraci, výlet do knihovny, nákup v Lindtu, další čtení o stigmatech a Římanech. Jo, bude to moc fajn!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama