Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Druhý týden

24. dubna 2016 v 17:35 | Tez |  Den za dnem
Týden začal celkem poklidně. Po poledni jsem se vydala do domova pro seniory, kde jsem se sešla s Polkou Beatou, která tam má na starosti dobrovolníky z univerzity. Byla moc fajn, hned mě se všemi seznámila a vysvětlila mi, jak co funguje.

Potom jsem si v pekárně koupila obloženou housku a vydala jsem se zase na kliniku. Tentokrát jsem pro vás nafotila i vnitřek.


Tady vidíte "pomocnou ruku", tj. přístaviště pro helikoptéry (pokud teda není moc silný vítr) a hlavní vchod, povšimněte si v patře (vpravo) toho ohromného lustru, který se tam stylově skvěle hodí.


Dále tu jsou jezdící schody a pohled na strop a taky zátiší v prvním patře (a asi prádelna).



No a ještě se můžete pokochat krásnými chodbami. Na té poslední je vidět, že tam mají i atria, já narazila na nekuřácké, takže předpokládám, že někde jinde se schovává i kuřácké atrium (atrium jsem taky fotila, ale blog to zase položil a vypadá to vlastně stejně jako z venku, akorát se dají zřetelněji rozeznat jednotlivá patra).

Tam jsem strávila asi hodinu a půl čekáním, potom nám začal seminář. Rozdělili nás do dvou menších skupin, já jsem zase poslouchala, že mám nakřivo ramena a nedávám je dost dozadu, jak by při správném postoji měly být. A v průběhu té hodiny jsem začala pociťovat, jak se mi hlas lehce přesouvá do chraplákové roviny. S nejvyšší pravděpodobností to zařídila klimatizace. Takže nejenom, že je ten barák hnusnej a není mi vůbec příjemný tam být, ještě místo aby léčil, tak naopak vede k nemocem. Pak jsem dojela domů, vzala to přes Kaisers, kde jsem nakoupila jenom pár nezbytností a dále jsem se flákala u seriálu.

V úterý jsem si trochu pospala a kolem jedenácté jsem se vydala do školy. Stavila jsem se do Cafeterie, kde jsem měla k obědu fazole s masem a zeleninovou (myslím, že oficiálně se to jmenovalo fazolový hrnec). Potom jsem vyrazila na první přednášku - Unternehmenskommunikation, čili komunikace v podnicích. Pokud se vám zdá divné, že student pedagogiky chodí na přednášku o komunikaci v podnicích, nejste jediní. Tuto přednášku navštěvuji v rámci jednoho ze dvou lingvistických modulů a univerzita asi nemá dost peněz, aby si pořídila přednášejícího, který by mluvil třeba o gramatice, nebo překladech, nebo něčem podobně relevantním pro učitele němčiny. Stejně to musíme jenom odsedět, protože výsledná známka modulu bude za seminárku.

Zde lehce odbočím. Čím víc zkušeností s německým školstvím získávám, o to víc jsem "zklamaná". Fakta nejsou třeba, důležité jsou kompetence a hlavně to umět okecat, rozhled není třeba, radši budeme jedno téma půl roku analyzovat. Vím, že zrovna v Soltau se mi tenhle přístup celkem zamlouval, ale teď už vidím, že to je není úplně ideální. O Němcích se sice říká (a především u těch mladších to taky platí), že nejsou nacionalisti, ale co se literatury týče, nedostanou se málem ani do Rakouska, takže Cervantes, Moliere nebo skoro jakýkoli zástupce světové literatury, o kterém jste se učili ve škole, jim nic neříká. A pak přijde ještě ta geniální myšlenka, že Shakespeare by se měl probírat v angličtině, protože překladem se do textu dostávají interpretace, které v originále nejsou. Což je opravdu skvělá myšlenka, když jsem zatím od všech svých spolužaček (které nestudovaly angličtinu) slyšela, že nejsou schopné číst knížky v angličtině.
Jsem ale přesto ráda, že tu můžu být a vidím to jako výhodu, protože mám s čím porovnávat. A taky je prasárna, že se to každá spolková země vede po svém. Sice jsem se nedávno dozvěděla, že díky tomu přechodu na bakaláře/magistra se teď mezi jednotlivými zeměmi dá lehčeji střídat, ale stejně. No a tím bych tuto odbočku uzavřela.

Po první přednášce byla přednáška druhá, o přístavech a globalizaci, kterou musím taky vlastně jenom odsedět, ale pořád doufám, že mě to zaujme. I když to se zatím tak úplně nestalo. Po zvládnutí dvou přednášek jsem se vydala úplně vyšťavená domů. Timo dorazil kolem sedmé a vyprávěl a vyprávěl (o pohovoru v Ravensburgu, který měl v pondělí). Byli tam 4 uchazeči a 8 personalistů, kteří si je rozdělili. Nejdřív rozhovor, potom měli připravit prezentaci a nakonec měli měli stavět most (což prý nezvládli). Já pak vyprávěla, jak jsem se o víkendu flákala a kolem desáté vyrazil Timo domů, protože každý den vstává o půl sedmé, a kdyby přespával u mě, musel by vstávat ještě dřív (a to nevím, jestli by dal).

Ve středu jsem pak měla hned ráno Blended Learning, už to začíná trochu nabírat obrysy. Máme už stabilní trojčlenný tým a budeme muset zkombinovat dějepis a náboženství. Po semináři jsem se ještě chvíli bavila s jednou členkou skupinky (která má vlastně 4 členy, protože s náma seminář navštěvuje dvouměsíční Alex). Takže jsem měla zpoždění a do Carpe Diem (domova důchodců) jsem dorazila ve 35 místo o půl (tragédie!). Beata mi hned představila paní Heidenthal, za kterou tam budu chodit a já jsem se tam skoro do 12 zdržela. Je to moc milá paní a přišel mi dneska mail, že i já jsem se jí líbila, takže se už těším na příští týden. Je to tam příjemné, celý personál je super, je to tam prostorné a dobře prosvětlené a má to prostě úplně jinou atmosféru.
Doma jsem pak přepisovala poznámky z Blended Learning, abych je mohla poslat holkám, protože na tomhle semináři bude opravdu potřeba pracovat z hodiny na hodinu a té práce bude dost.

Celý čtvrtek jsem měla volno, k obědu jsem si udělala kuskus s kuřetem, rajčatem a lilkem (a 3 porce jsem si zamrazila). Taky jsem se věnovala tomu Blended Learning, tak mě trochu štvala moje skupina, ale snad se to srovná. Večer jsem pak vyrazila na seminář o reflexi jazyka (který je v modulu společně s tou komunikací v podnicích). Bylo to celkem zajímavé, tentokrát jsem to i bez problému našla. Ovšem tenhle seminář, ačkoli po obsahové stránce fajn, bude peklo. Jsme v dočasné budově (prostě pár plechů spojených dohromady, protože má univerzita málo budov a moc studentů), která má sice jenom přízemí, ale ani dveře, ani okna ven se nedají otevírat, takže ačkoli není nijak extra teplo, tam teda teplo bylo. A tak se děsím, jak to bude v červnu a červenci.
Po semináři jsem vyrazila k Timovi. Vytiskla jsem si pár stránek článků a měla jsem k večeři párky. Potom jsem dál řešila organizační věci ohledně Blended learning. A začalo mě silně bolet v krku. Takže jsem do sebe ještě rychle nalila konev čaje a šli jsme spát.

Ráno už jsem se probudila s chraplákem. Naštěstí mám v pátek jenom znakovou řeč, kde se zrovna moc nemluví (pokud teda nejste tlumočník).
Ráno jsem si zase uvařila čaj, dala jsem prát Timovy věci a řešila dál Blended Learning. Před 10 jsem pak vyrazila do školy. Bylo to opět ohromně zajímavé, dostali jsme se trochu ke znakům. A jak je německý humor blbý, tak německý znakový jazyk rozhodně smysl pro humor má. Klepněte si na spánek ukazováčkem - to je znak pro idiota. Klepněte si na spánek ukázováčkem a prostředníčkem - to je profesor. Taky zvažuju, že si učební software přece jenom pořídím. A rozhodně si musím prohlédnout ty webové stránky, o kterých se mluvilo minule.
Po semináři jsem se vydala domů. Chtěla jsem se stavit v lékárně, ale když jsem k ní přišla, tak jsem zjistila, že je zavřená. Takže smůla, krk se bude dál léčit jenom s čajema. Došla jsem ještě do obchodu, koupila jsem aspoň horké nápoje a mandle a banány. Chtěla jsem totiž upéct rebarborový koláč (protože ve středu jsem v Normě viděla rebarboru), ale když jsem se tam ve čtvrtek znovu stavila, byla už bohužel pryč. Tak Timo řekl, že prý banánový koláč. Na internetu je naštěstí receptů plno, takže Timo jeden vybral a já po návratu domů pekla. Příprava mi sice trvala místo 25 minut hodinu, ale jsem spokojená. Nechtěla jsem riskovat, že zničím další tyčový mixér, takže jsem všechno umixovala ručně s kvedlačkou a akorát na závěr jsem to trochu promíchala tím tyčovým mixérem, abych se zbavila těch nejhorších hrudek.


Tady můžete vidět začátek práce a výsledek. Je to moc dobré, akorát příště do toho nacpu ještě víc banánů.

Večer jsem už z nachlazení nemohla ani polykat a Timo zdrhnul na párty, o které mi řekl 30 minut před odchodem. Já jsem koukala na videa a kolem 10 jsem se rozhodla jít spát. Ve zhruba 90 minutových intervalech jsem se budila, taky jsem se slušně potila a před druhou jsem zaznamenala příchod Steffi, kolem 3. pak Tima. Potom jsem spala dokonce až do 6 a v 8 jsem to vzdala a vstala. Osprchovala jsem se, nasnídala, četla jsem věci na Blended Learning. Tima jsem nechala spát do 10. Já jsem do sebe celý den lila čaje, Timo byl nakupovat a vařil. Večer jsme se pak dívali na Horší než smrt (Death at a Funeral) a dobře jsme se bavili. Po filmu jsem si chtěla ještě číst, ale samozřejmě jsem v posteli zase usnula.

V neděli jsem se zase prolívala čajem, snídala jsem banánovou buchtu a Timo se chtěl jít projít. Jenomže na to nebylo počasí. Chvíli svítilo sluníčko, pak pršelo, pak svítilo sluníčko, pak padaly kroupy, pak zase svítilo sluníčko a pak sněžilo/padaly kroupy. Takže procházku jsme byli nuceni vzdát. Ale pořídila jsem pro vás fotky a video:



(pro případ, že video nefunguje, můžete se podívat tady)

Tak jsem aspoň zasadila čili papričky, které jsem Timovi už před pár týdny koupila. Tak se snad o ně postará a něco mu z nich vyroste :D
Dneska si asi budu ještě číst o Cornelii, jinak nic zvláštního. Chvíli jsme přemýšleli o tom, že bychom šli do kina, ale na výběr byla buď Anne Frank, Kniha džunglí nebo film s názvem Der geilste Tag, takže to necháme na jindy.

Hezký zbytek neděle, ozvu se zase za týden.

T.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama