Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Německý pořádek

3. dubna 2016 v 20:15 | Tez |  Den za dnem

V pondělí byl klidný den. Já jsem odpočívala, Timo pracoval, k obědu byly obří rolády s nudlemi. Po obědě jsme si ještě povídali a pak už jsme pomalu balili. Před osmou jsme pak vyrazili.



Sedíme už ve vlaku v Biblisu a Timo zjišťuje, že si doma zapomněl velkou bichli o pohovorech, kterou chtěl během cesty číst. Tak píše mámě, jestli tam ta knížka je. Ano je. A jelikož jsou jeho rodiče úžasní, tak sedají do auta, a zatímco my jedeme vlakem do Wormsu, jedou do Wormsu i oni. Ve chvíli, kdy vystupujeme z vlaku, už stojí maminka na nástupišti a předává Timovi knihu.

Potom už cesta probíhá hladce, všechny přestupy zvládáme a krátce po půlnoci jsme v Cáchách. Z nádraží jdeme pěšky, nejdřív ke mně, Timo pak jde domů.

Já rovnou padám do postele a ještě si matně vzpomínám, že zítra musím jít do školy, nechat si uznat praktikum.


V úterý ráno jsem vstala kolem osmé, nasnídala se, a kolem půl desáté jsem vyrazila. Kancelář jsem našla, papíry jsem ukázala, nic nebyl problém, předají to centrálnímu zkouškovému úřadu (ZPA) a tak za týden až dva to bude zanesené v systému. Potom jsem šla do knihovny a pracovala na té seminárce ke stigmatizaci. Vydržela jsem tam asi do 3, potom jsem šla domů. Doma jsem dál pracovala a částečně prokrastinovala s gameboyem, kterého jsem si půjčila od Tima. Většinu seminárky jsem pak Timovi poslala, aby ji zkontroloval.


Ve středu jsem dopsala poslední část seminárky a večer šla k Timovi se dvěma plnýma taškama. Tak mě láskyplně přivítal jako osla (co tahá věci). V jedné tašce jeho věci z výletu, v druhé sedm knížek, které jsem chtěla vrátit. Timo pak zkontroloval zbytek, já to ještě trochu upravovala a pak vytisknula. Timo taky konečně odeslal svojí práci a šel v 9 spát. Já jsem pak v obýváku pokračovala s Pokémonama (na gameboyi, který jsem jako dítě nikdy neměla) a kolem 11 jsem šla spát.


Ráno jsem se vydala nejdřív do knihovny a potom odevzdat tu seminárku. Věděla jsem, že musím k sekretářce, tak jsem našla, že sedí ve 105. Na dveřích se psalo, že je od konce února do 4. 4. pryč, protože je nemocná, a že věci se mají nosit do 118. Tak jsem našla 118, ale vlastně nenašla, protože ta místnost přestala existovat, jenom jsem dedukovala, že se asi nachází mezi 117 a 119. Na dveřích neexistující 118 se psalo, že se mají věci odevzdávat ve 113. Tak jsem šla do 113. Říkám, že chci odevzdat seminárku. Na což mi sekretářka říká, jestli to náhodou nemělo být včera (30.), tak říkám, že v mailu se psalo 31., což i zní logicky. Tak sekretářka si to teda vezme, ale musí na to napsat, že jsme to donesla až 31.

Potom jsem jela domů, stavila jsem se v pekařství a koupila si housky a croissant se sýrem a šunkou (chtěla jsem si uklidnit žaludek, který jsem měla nějaký rozházený).


A pak nastala prokrastinace. Koukala jsem se na Dva a půl chlapa, na film, hrála pokémony, pojídala čokoládu. A bylo to opravdu krásné. Ale k večeru už jsem začínala mít výčitky, tak jsem se rozhodla uklidit si v pokoji. Srovnala jsem papíry, založila je nebo vyházela, udělala jsem pořádek ve skříni, vyprala prádlo, zjistila jsem, že dárky pro Timovy prarodiče mám stále ve skříni (ale Timo brzo zase pojede domů, tak je vezme sebou). Taky jsem konečně vyklidila koš a chtěla luxovat. Takže jsem posbírala věci z podlahy a zlikvidovala Timovu orchidej, kterou jsem bohužel utopila. Taky jsem vyměnila hlínu dracéně. No a poté co jsem přesadila kytky a nerozházela hlínu po celém pokoji, jsem konečně vyluxovala a potom přesunula jednu skříňku na druhou stranu pokoje. Ještě přemýšlím, jestli budu stěhovat i něco dalšího.


Na závěr jsem se ještě rozhodla odnést odpadky. Tak jsem měla v ruce krabici s papírem, na ní pytel s bioodpadem a v ruce ještě pytel s plasty. Tak si tak jdu po schodech a dole vidím, že někdo odchází z domu. Tak slušně zdravím, ale místo odpovědi se mi dostane, že mám dbát na "odpadkový pořádek" a jak to, že ty odpadky nesu do sklepa teď (když se přece odpadky vyváží ve středu). Asi jsem i něco zablekotala, nevím co, protože mi bylo jasné, že to nemá smysl.

Po takové námaze jsem pokračovala v prokrastinaci.

V pátek jsem vstávala po desáté a pokračovala v prokrastinaci, která mě teda ale už začínala nudit, takže jsem přemýšlela, co budu vařit. Lasagne k večeři byly jasné, a na sobotu jsem se rozhodla pro plněné knedlíky (samozřejmě masem!). Při hledání receptu, jsem se podívala do knížky kuchařských technik, kterou jsem dostala loni k narozeninám. Co se knedlíku týče, byl tam návod jenom na plněné čínské knedlíčky, ale objevila jsem tam návod na přípravu listového těsta (tak možná někdy jindy - až budu mít víc motivace). Kolem půl šesté jsem pak vyrazila k Timovi. Ve schránce na mě už čekala zásilka od maminky (ředkvičky na zasazení - tak je snad vypěstuju) a pohled z Francie (přes Postcorssing). Po cestě jsem se stavila ještě v Normě, koupila jsem rajčata a maso a u Tima jsem dělala lasagne (a bohužel jsem doma zapomněla okurky). Ale i tak byly moc dobré. Potom jsme koukali na Deadpoola, ale nebyli schopni ho dokoukat, protože u Tima doma je momentálně připojení k internetu horší než u mě.

V sobotu jsme vstávali kolem 9, Timo udělal croissanty z dózy, jeho vypadají mnohem líp, než ty moje. Asi to bude tím, že je neroluje tak pevně jako já. A protože můj podrážděný žaludek ze mě dělá draka, půjde Timo na nákup, abych pak mohla udělat plněné knedlíky. Uzené jsem koupila už včera, ale brambory se mi fakt tahat nechtělo.
Potom, co se Timo vrátil z nákupu jsme začali.
Uzené nakrájet, brambory oloupat a uvařit. Brambory rozmělnit (bylo jich moc), mouka, vajíčko, sůl, těsto hrozně lepilo (fuj). Víc a víc mouky, nakonec to celkem šlo. Vyrobili jsme dohromady 29 knedlíků, Timo udělal ještě špenát a k tomu ještě osmažená cibulka.
Bordel v kuchyni byl obrovský, ale chutnalo to výborně:

A fotila jsem samozřejmě Timovým telefonem, tak mi při té příležitosti poslal i další fotky:


Kostým, který jsem si zkoušela před karnevalem. A během četby knížky o římských ženách.

Odpoledne jsme se pak vydali na nákup - Timo potřeboval tkaničky, a když už jsme byli ve městě, vydali jsme se do Katzenkafe (kočičí kavárny). Bylo to tam kjásné, byly tam tři kočky, my jsme seděli strategicky u okna, kde měly pelíšky, takže jednu z nich jsem mohla dost dlouho hladit a pak se mi nacpala na židli. Fotky jsou kdyžtak na facebooku, nechce se mi je sem zase nahrávat blbě otočené o 90 stupňů.

Večer jsem se pak věnovala dopisování svého papírového deníku. V tu chvíli jsem vážně ocenila ,že jsme se rozhodla přispívat každý týden sem na blog, protože měsíc staré zážitky bych prostě z hlavy nedala. Takže jsem si otevřela poslední 4 články a šlo to mnohem líp. Zbytek večera jsem se pak flákala a Timo hrál pokémony.

V neděli jsem se probudila zase zpruzená, Timova postel a polštáře mi nějak nedělají dobře. Ale po snídani se to zlepšilo. Timo mi taky přenechal svůj starý mobil, takže už mám přístup k wifi, tak jsem si s ním trochu hrála. Ale fakt minimálně, mám radši hloupé mobily.

Timo vyráběl šneky, já jsem dopisovala deník. K obědu jsem pak udělala houbovou omáčku, ke které jsme měli zbytek plněných knedlíků.
Odpoledne jsme ve vydali do Westparku grilovat, počasí bylo moc pěkné a park nebyl přecpaný. Teď (v osm) už jsme zase doma, začínala být moc velká zima. Po cestě jsem si ještě koupila hranolky a už podruhé dnesak škytám.

Dneska večer se budu ještě trochu flákat, od zítřka zase pokračuju se seminárkama, teď je na řadě Cornelia, matka Gracchů!

Tak se mějte pěkně, ozvu se zase za týden.

T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama