Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

První týden semestru

17. dubna 2016 v 18:09 | Tez |  Den za dnem
Zimní semestr jsem přežila a po týdnu flákání zase začala škola. V pondělí jsem měla jenom seminář v Unikliniku. Zase o práci s hlasem a tak, určitě se to bude hodit.

V pondělí to byla první informační přednáška, fakt nalejvárna, další 4 termíny budou praktická cvičení a pak tam už nebudu (naštěstí) muset jezdit. Uniklinik je sice jakože děsně moderní, ale vypadá strašně strašidelně a nedodělaně a pro mě osobně byla první asociace "továrna na zlé panenky" - nikdy jsem nic takového neviděla, ale předpokládám, že by vypadala jako uniklinik. Ale tak můžete posoudit sami. Vnitřek je ještě horší, ale ten mi bylo blbé fotit, tak možná příští týden. Ty "věže" jsou výtahové šachty. Někdo něco blbě spočítal a tak se poslední patra nedostavila. Mimoto je tam prý taky dost blbý mobilní signál. Ale zase mají svojí vlastní poštovní schránku, která se vybírá každý den :D





Mně to přijde fakt hnusný, a každý s kým jsem se o tom bavila, měl stejný názor.
V úterý jsem měla mít tři přednášky. Jenomže první nebyla (začíná až příští týden), což jsem zjistila samozřejmě až poté, co jsem už byla na místě. Tak jsem šla nakupovat (květináče a šanony a tak). Potom jsem měla další přednášku, tentokrát v budově Maschinenbau, nemalý úkol bylo vůbec přijít na to, kudy se k nim vchází, potom už to byla brnkačka. Měla jsem seminář o přístavních městech a globalizaci, byla to celkem nuda, tak doufám, že se to zlepší. Taky jsem si myslela, že přednášející je nějaký cizinec, protože měl fakt divnou němčinu. Ukázalo se, že je to Rakušan...
Po téhle přednášce jsem se vydala do budovy Bergbau, kde jsem se taky málem ztratila. Tam jsem měla didaktiku dějepisu (přednášku, kterou jsem měla mít už v minulém semestru). Zkoušku jsem samozřejmě už absolvovala, tak jsem se chtěla kouknout, co to bude. Taky mě to moc nebavilo, měla jsem hlad a nedozvěděla jsem se nic, co bych nevěděla už ze semináře, takže to asi vynechám.
Také se mě teda dotklo, že byli mí spolužáci ze semináře a souputníci pokažené zkoušky (té s hodinovým zpožděním) uráženi, protože nevěděli o kostele. O kostele, o kterém se sice normálně na přednáškách mluví, ale které minulý semestr nebyly. A zmínění kostela jenom tak mimochodem v semináři očividně nestačilo. A mluví taky divně. A přednášek má být jenom 6, protože v půlce semestru nastupuje na rodičovskou dovolenou, takže předpokládám, že těm chudákům půjde hlava kolem.
Po semináři jsem chtěla jet domů. Samozřejmě začalo hnusně pršet, tak jsem se schovala v domečku na zastávce. A zase se ukázalo, jaká jsou řidiči autobusů hovada (i když teda celá veřejná doprava je tu dost podivná). Nevím, proč se to nejčastěji stává zrovna s autobusem 4, ale nic to nemění na to, že autobusy řídí pitomci. Pokud se třeba stane, že přijedou 3 autobusy najednou, tak ten třetí prostě na zastávce nezastaví, zařadí se normálně zpátky do pruhu a odjede. Což bylo přesně to, co se stalo. A další autobus, který by mě přiblížil domů, měl jet asi za 10 minut. Takže jsem se naštvala a šla k Timovi. V dešti. Takže jsem u něj nechala promoklou mikinu (dopoledne jsem odcházela jenom v ní, protože svítilo sluníčko a bylo teplo) a po večeři jsem šla domů (v té době už naštěstí nepršelo).

Ve středu jsem měla seminář hned ráno od půl deváté. Blended learning, čili metoda, při které se kombinuje online a offline výuka. Budeme vyrábět ve skupinkách výukové materiály a bude to rozhodně zajímavé. Zbytek dne jsem měla volno, odpoledne jsem pak jela do Haus Hörn, což je dům pro seniory, myslela jsem, že se tam najde nějaká babička, kterou budu navštěvovat, ale neměla jsem štěstí. Měla jsem ale rebarborovo-třešňový koláč a poslechla jsem si vyprávění jeptišky, co byla 20 let na Sibiři. To bylo hodně drsný.
Doma jsem se pak dozvěděla, že na Japonštinu chodit nemůžu, což mě fakt mrzí.
Večer pak přišel na návštěvu Timo, donutila jsem ho, se se mnou podívat na Noc na Karlštejně, ale nebyl ani zdaleka tak okouzlen jako já. Ono se ale není čemu divit, titulky (dost líné) prostě nemůžou působit tak dobře jako čeština.

Ve čtvrtek jsem měla "volno". Tím chci říct, že během dne nic nemám. Ale večer, od 18:15 do 19:45 mám seminář. Vyrazila jsem už kolem půl šesté a myslela jsem, že půjdu ještě nakoupit. Ale narazila jsem na Irinu, tak jsem si s ní trochu povídala. Jak o zpackané seminárce, tak o tom, jak jde její Praxissemester, zdá se, že to není tak hrozný. Na nákup jsem teda nešla a byla jsem za to ráda. Cesta do Schinkelstraße 15 mi totiž trvala od autobusové zastávky místo cca 5 minut skoro půl hodinu. Prošla jsem nejdřív celou ulici, ta má ale jenom čísla 1, 2, 3, 4, 6, 8, 10. Tak jsem hledala internet, a podle googlu to měla být budova, která byla očíslovaná 3. Ta to ale logicky být nemohla. Po dalším pobíhání jsem přišla na spásnou myšlenku zkusit ty baráky obejít. Nejdřív tam byl sklad, pak parkoviště a pak dočasná budova 15. Schovaná za číslem 1, takže bych čekala třeba číslo 1a, nebo tak něco, ale co chtít po racionálních technicích, že?
Po tomto velmi frustrujícím zážitku jsem byla frustrovaná i nadále, jelikož seminář trval 20 minut. Milý docent nám řekl, co bude a pustil nás domů. Naštěstí ale zmínil pár knížek, takže jsem rychle googlila a zjistila, že najdu jednu z nich v Lehrbuchsammlung ("depozitář učebnic" od různých učebnic je tam větší množství výtisků, vlastně líp zásobená knihovna). Do Lehrbuchsammlung jsem přišla v 18:50. Naštěstí tam nebyl nikdo, kdo by mě chtěl vyhazovat, protože v sedm zavírají. Našla jsem si kód knížky a šla ji do 4. patra hledat. A nikde. Tak jsem prudila knihovníka, nakonec se ukázalo, že jsem si místo GC napsala CG. Takže znovu cesta do 4. patra a knížku jsem našla. Půjčila jsem si ji v 18:57.

V pátek jsem měla znakovou řeč. Bylo to ohromně zajímavé, vyučující je hluchý, na první tři hodiny tam máme tlumočnice znakového jazyka, potom nás už bude učit sám, což bude rozhodně náročné. Vyprávěl nám o historii, o jazyce ale i o vývoji lidí. Se svými dětmi prý už ve 4 měsících používal znakový jazyk. Moc se na to těším. Potom jsem šla na oběd do cafeterie, k obědu byla milchreis s kyselými třešněmi, což bylo takové symbolické, protože to samé jsem měla, když jsem tam byla poprvé v zimním semestru. Potom jsem jela domů a odpočívala. Kolem 5 jsem zaregistrovala randál z ulice, ukázalo se, že to byla nějaká pidi demonstrace.



Nebyla jsem schopná zjistit, o co šlo. Pak se mi ozval taky Timo, byl dřív doma. Tak jsem šla k němu, udělali jsme si (dobře, on udělal) k večeři wrapy. Na osmou jsme pak vyrazili k Felixovi, který měl narozeniny. Je to asi opravdu velký znak asocialismu, ale velkou část večera jsem strávila přilepená na obrazovku počítače. Tam totiž běžel live-stream toho autíčka, co čistí tramvajové koleje (teda aspoň myslím), takže jsem dost dlouho snažila rozpoznat, kudy jede, místy jsem se i chytala). Pak jsem se taky bavila s cizíma lidma, což vždycky Tima potěší. Kolem půlnoci jsme se vydali do jednoho klubu, já jsem zůstala venku, protože ačkoli jsem už něco vypila, to co tam pouštěli rozhodně nebyla hudba a už vůbec ne na tancování (i bouchání do bubnu by byla kvalitnější a rytmičtější hudba). Takže jsem seděla venku, tak se se mnou začal bavit nějaký chlapec, aspoň teda natolik slušný, že se zeptal, jestli si může zapálit a nezapálil si, nakonec přišel Timo a chlapec zase zmizel. Potom jsme se vydali domů.

Sobotu jsem víceméně proležela, myslím, že větší roli v tom hrálo počasí, ale dobře mi fakt nebylo. Timo odjížděl před půl třetí, samozřejmě, že ve chvíli, kdy jsme vyšli z domu začalo pršet a ten příjemný deštík se proměnil v příšerný slejvák. Sice jsem jela domů autobusem, ale než jsme došli na zástavku, byli jsme úplně promoklí.
Doma jsem pak pokračovala ve flákání a nemohla jsem se zbavit bolesti hlavy (i když jsem si u Tima vzala aspirin).

Neděli jsem začal četbou článků na Blended learning. Chtěla jsem pak pokračovat s učebními plány, ale nemůžu se k nim dostat, protože mi nějak nefunguje moodle. A to tak, že se vůbec nenačte, jedno jestli ve Firefoxu, Exploreru nebo Chromu, což je opravdu divné. Stejně tak zlobil Campus (což je vlastně sis, ale milionkrát horší), ale ten se nějak vzpamatoval. Taky se koukám na seriál a pořád mě bolí hlava, protože se tak krásně střídá počasí.

Timo už se touhle dobou asi blíží do Ravensburgu, kde má zítra pohovor a odtamtud se pak večer vrátí. Takže je to po dlouhé době víkend, který trávím bez něj.

Mějte se pěkně, ozvu se zase příští neděli.

T.

PS: Dejte mi vědět, co si myslíte o tom architektonickém skvostu (Timo tvrdil, že ten architekt později spáchal sebevraždu).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama