Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Volno!

10. dubna 2016 v 20:13 | Tez |  Den za dnem
Další (krásný) týden pryč. V pondělí ráno jsem se vydala od Tima domů. Zastavila jsem se v Normě, kde jsem udělala velký nákup a připadala si jako tažná mula. Měla jsem batoh a na obou ramenou plnou tašku.

Tak jsem se dopotácela až domů, odemkla vchodové dveře, zkontrolovala schránku a potácím se po schodech. Najednou musím stopnout, protože mi někdo blokuje cestu. Debil Thevis, který mi minulý týden nadával, že se nedržím odpadkového pořádku, se nade mnou tyčí jako hora a blokuje mi cestu. "Kdo seš, kde bydlíš, nikdy jsem tě tu neviděl." No tak jsem samozřejmě zcela perplex, než abych mu byla schopná říct, že nemůžu za to, že je furt zavřený ve svém bytě, něco vymumlám a samozřejmě jsem úplně vytočená, protože mi začínají odumírat ramena. No ale aspoň vím, jak vypadá mrzutý dědek.
Doma si dám nejdřív sprchu, použiju tu sprchovou pěnu, co jsem dostala od Timovy mamky. Je to boží! Voní po vanilce a je hrozně příjemná a tak. To mi náladu přece jenom zlepší. Během dopoledne se věnuju vaření. Donesla jsem si totiž domů zbytek uzeného, které se nevešlo do knedlíků, takže vyrábím francouzské brambory. Jsou samozřejmě skvělé, akorát nechtějí držet pohromadě. Dívám se na film a dál odpočívám.
Večer pak přichází Timo, samozřejmě ujídá značnou část fr. brambor. Vypráví mi pak, co se dělo v práci a samozřejmě si ze mě dělá srandu, protože tomu ve většině případů nerozumím.

Ráno Timo odchází kolem deváté, já zůstávám doma. Obědvám zase francouzské brambory a vymýšlím, na co bych se mohla dívat. Volba padá na seriál o Lizzie Borden (zabila svoje rodiče na konci 19. století, ale prošlo jí to) a film o ní. V přestávkách si hraju s "novým" chytrým telefonem nebo s Gameboyem.
Ve středu se mi na facebooku ukazuje příspěvek spolužačky, která kouká na seriál Shadowhunters (na motivy Mortal Instruments od Cassandry Clare). Tak si říkám, že to zkusím. Vím, že to existuje, ale Young Adult (mladí dospělí, vlastně asi přesně pro mě) literatura mě neláká, protože je to všechno fantasy na jedno brdo. Po dvou dílech seriálu končím, nedá se na to koukat, asi jsem na to moc stará.

Přesouvám se teda k seriálu The Magicians (shodou okolností taky podle Young Adult knížky). Po třetím díle si říkám, že bych si možná měla nejdřív přečíst tu knížku, abych pak seriál mohla podrobit drsné kritice. Snaha byla, ale po 50 stránkách to odkládám, protože se to nedá číst. Nevím přesně, co se mi na tom nelíbilo, ale bylo to utrpení.
Ani nevím jak, dojde pak na Noc v Karlštejně. Objevím ji v kindlu, takže čtu. Je to samozřejmě krásné a hřeje mě u srdíčka a tak. Takže hledám nějakou anglickou verzi (filmu) online, abych se na to mohla podívat s Timem, ale smůla. Naštěstí existuje DVD s anglickými titulky u Bláhů - velké díky!

Abych byla zcela upřímná, nezvládla jsem ji dočíst ve středu, protože jsem samozřejmě usnula. Takže zbytek dočítám ve čtvrtek dopoledne. Dál se dívám na Magicians, vlastně během čtvrtku zvládám celou 1. sezónu (nevím, jak se tomu vlastně česky říká), kromě posledního dílu, který vyjde v úterý. Večer jsem pak začala cítit lehký pocit viny, protože jsem se celý týden flákala. Tak jsem začala s knížkou "Zbavte se brýlí" od Norbekova. Zatím jsem zhruba v polovině, a když už nic jiného, tak se to dobře čte.

U toho jsem samozřejmě taky usnula. V pátek dopoledne jsem dál četla, kolem 11 jsem si pak udělala špagety. Potom jsem pokračovala ve čtení, a jelikož došlo na část s meditačními cvičeními, tak jsem si i hezky pospala. Pak jsem ale zjistila, že už mám i známku z Médey. Dostala jsem 4. Což mě opravdu nepotěšilo, ale rozhodla jsem se kvůli tomu netruchlit. Koneckonců je to první oficiální známka a může to být už jenom lepší. Navíc vím, že dvě mé spolužačky dostaly 4 a 3,7, takže mám spíš podezření, že zmatená profesorka je nějaká příliš zmatená. Večer jsem se pak vydala k Timovi. Dělali jsme si zase pizzu, já měla hawaii, on tuňáka. Timo hrál pokémony, já surfovala po internetu.

V sobotu jsem pak ráno šla pro housky, vrátila jsem se i dortíkama. Po snídani Timo pral, já jsem pokračovala ve flákání. K obědu jsme měli tortellini (někdy si vyrobím vlastní). Potom jsem hrála jednu hru a Timo pokračoval s pokémonama. Strávil celé odpoledne hledáním návodu, jak podvádět, ale nepovedlo se mu to. Pak jsme se začali dívat na Zelenou míli. Byli jsme zhruba v půlce, když se ozvali Timovi kamarádi, že jdou do kina na Zootopii. Tak jsme se přidali. Film byl super, skvěle jsem se bavila. Potom jsme šli domů, protože zbytek se někde opíjel celý týden, tak neměli sílu pokračovat.


V neděli jsme vstávali po desáté, snídali, já prudím Tima s tím, že má prát, tak mi říká, že jsem otrokář (a stejně nepere). K obědu byl losos a pak se Timovi to pokémonové podvádění povedlo (takže získal Simsala se dvěma lžičkama a byl tak ščastný). K večeru jsme se vydali na procházku do parku (původní plán byly obchody, protože byla zase nákupní neděle, ale my jsme si to uvědomili až před 6, kdy už končí). Nejdřív jsme se prošli kolem památníku:


A fotku vidíte jenom pamětní desky, protože blog pořád nahrává naležato (a já nevím, na koho se obrátit). Potom jsme se rozhodli, že si zahrajeme minigolf:


Timo vyhrál, ale jenom o bod (on 68, já 69). Pak jsme pokračovali v procházce parkem a narazili jsme na malé pódium:


A to už jsme byli vlastně venku. Po cestě jsme potkali ještě pár kytiček (mimo jiné taky macešek, tak jsem myslela na babičku):


Na závěr samozřejmě trocha cvičení, aby se vám nezablokovala krční páteř. Potom jsme si u Řeka dali gyros a budeme se ještě dívat na Noc na Karlštejně (velikánské díky tatínkovi, který DVD převedl a poslal online).

Přeji krásný zbytek neděle a pohodový start do nového týdne (u mě už zase školního).

T.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama