Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

1. máj

1. května 2016 v 17:30 | Tez |  Den za dnem

Tento týden se nesl ve znamení lenosti, výčitek, nachlazení a hnusného počasí. V pondělí jsem měla opět seminář na unikliniku. Nějak mě to tam celé otrávilo, protože jsme se zase věnovali správnému postoji a posedu a dýchání a já jsem si říkala, jak je vlastně možné, že dospělí lidé, studenti, tohle neví a musí se to učit? Další co mě trochu rušilo, byl fakt, že naše "lektorky", studentky ve 2. semestru působily, jako by je těšily naše chyby, a věci, které umíme správně, byly skoro na překážku. Každopádně jsem ráda, že už tam půjdu jenom jednou, seminář, který jsem absolvovala v minulém semestru, se mi líbil mnohem víc. Po semináři jsem se stavila v pekárně a koupila si housky, které jsem pak labužnicky pojídala v posteli.

V úterý jsem měla opět dvě přednášky. Během první přednášky padaly venku kroupy, pak se počasí zase trochu uklidnilo a já se mohla nerušeně přesunout do jiné budovy. Během druhé přednášky pak začalo sněžit a nepřestalo, dokud jsem nedorazila domů. V úterý jsem se taky dozvěděla, že jsem nezískala stipendium od DAAD. Ačkoli jsem oproti loňským 8,65 bodům získala tentokrát 9,3, nestačilo to. Taky oproti loňským 108 stipendiím rozdělili letos jenom 76. Takže jsem sice potěšená svým zlepšením, ale stejně jako loni jsem opravdu zklamaná, že nedávají (ze zásady) žádnou zpětnou vazbu. Je otázka, zda by to pro ně byl problém kvůli velkému množství přihlášek a jejich zpracování, nebo jestli je to jenom zástěrka, aby mohli vybírat, koho chtějí. Ráda bych věděla, jestli mě nevzali proto, že jsem jenom učitelka, nebo kvůli hnusným vlasům, nebo kolikátá jsem byla pod čarou.

Ve středu byl den nanic. Ráno to začalo tím, že jsem zaspala. Vzbudila jsem se v 7:28 a v 7:34 už jsem odcházela z bytu. Stavila jsem se ve vedlejší pekárně pro snídani a vydala se na půlhodinovou procházku sněhovou vánicí. Autobusáci si totiž naplánovali stávku (některé autobusy i tak jezdily, ale já jsem to nezkoumala a šla prostě pěšky). Na semináři "Blended Learning" jsme se dohodly, že budeme tematicky zpracovávat církev za nacistického režimu, což je jednak téma, které se bude omílat pořád dokola, a taky máme velkou volnost, co se konkrétnějšího tématu týče. Stavila jsem se po semináři ještě do knihovny pro knížku a vyrazila jsem do domova důchodců na setkání s babičkou. Byla jsem trochu nervózní, a moje nervozita ještě stoupla, když mi bylo řečení, že má babička termín u kadeřnice. Bylo mi teda řečeno, kam mám jít a v té místnosti bylo 5 dam s mokrýma hlavama a já nebyla schopna rozeznat tu svojí. Takže jsem se nakonec zalitá potem zeptala kadeřnice. Ta mi pomohla, chtěla jsem se teda se svojí babičkou pobavit, ale ta mi řekla, že neví, kdo jsem a co chci. Takže se mi udělalo ještě hůř a pokusila jsem se jí vysvětlit, co jsem zač a co chci. Nezdržela jsem se tam moc dlouho a hned potom jsem psala Beatě, která mě má na starosti (takže příští týden mě doprovodí). Trochu jsem si zlepšila náladu během nákupu, protože v Normě byla opět rebarbora. Tentokrát jsem nezaváhala a koupila ji. A ve frontě u pokladny mě pak dva kluci pustili před sebe, i když jsem toho měla o dost víc, což mi taky zlepšilo náladu. Dorazila jsem domů, naobědvala jsem se a fascinovaně jsem sledovala feministická a antifeministická videa (je to opravdu zábava na dlouho). Taky jsem si četla o církvi během nacismu.

Ve čtvrtek jsem byla skoro celý den doma a kolem 4 jsem se vydala do města. Poslala jsem dopis, vybrala jsem peníze, koupila jsem si zase housky (v jiné pekárně, takže brzo budu mít přehled o tom, kdo prodává nejlepší housky). Půjčila jsem si knížky, vrátila jsem knížky a četla jsem si. A od šesti do osmi jsem měla seminář. Tentokrát mě téma nezaujalo tak, jako minulý týden (seminář o kritice jazyka), ale pořád to bylo lepší než úterní přednášky. Během cesty domů jsem zase skončila zaseklá na Bushofu, protože řidiči autobusu číslo 4. trpí očividně nějakým kolektivním postižením nebo leností, která jim neumožňuje dojet až na Kaiserplatz, kde mají konečnou, ale zastavit o dvě zastávky dřív na Bushofu (nebo na jiných zastávkách nezastavit vůbec).

Pátek je jednoznačně nejlepší den. Měli jsme třetí hodinu znakové řeči, naposledy s tlumočnicí. Nejdříve jsme se věnovali různým užitečným znakům jako ano, ne, jasně, nerozumím, chápu, vím… Potom jsme se trochu věnovali i "gramatice" a na závěr jsme začali se znakovou abecedou. Třikrát jsme ji zkusili a já ji zvládla skoro celou udržet v hlavě, takže jsem si ji zkoušela po cestě. Doma jsem pak vyráběla rebarborový koláč a prala. A trochu si povídala se spolubydlícím, je teď v dobré náladě, protože už pracuje na stěhování a tak se se mnou baví. V pondělí mají přijít lidi na prohlídku.

Večer přišel Timo, dali jsme si koláč (který byl samozřejmě výborný, i když jsem musela použít kostkový cukr). Kolem osmé jsme se rozhodli jít na procházku, nakonec jsme se nedostali daleko a skončili jsme ve Schnitzelhaus (dům řízků). Já jsem si dala řízek, Timo polívku a bylo to výborné. Potom jsme se kolem 10 vrátili domů, já jsem chtěla Timovi předčítat, pak jsem vyhodnotila, že to není vzhledem k mému nachlazení dobrý nápad a pak jsme oba nějak vytuhli.

V sobotu jsme snídali zase rebarboru a s druhou dávkou jsme se přesunuli k Timovi. K obědu jsme měli vegetariánské lasagne (pro mě to bylo asi podruhé v životě). Zbytek dne jsme strávili hraním her a učením, Timo sepisoval další žádost? (slovník mě úplně nepřesvědčil) o práci (jak se to řekne správně česky? - Německy je to Bewerbung).

Na neděli byla naplánovaná "Bollerwagentour". Nevím, jestli je to celoněmecký nebo jenom regionální zvyk, jde o to, že máte vozík s alkoholem a jdete na procházku. Timo nejdřív chtěl jít, pak zase ne, a nakonec šel. Vyrazili v 10 a jejich putování mělo trvat zhruba 4 hodiny. Ale už je půl šesté a on stále nikde (takže je podezřívám, že sedí někde v hospodě). Ale to samozřejmě není jediný prvomájový zvyk, Němci nejsou žádní barbaři. V Rýnsku normálně na prvního máje chlapci sází pro své dívky stromy a ověšují je pentlemi. A děvčata jim vyrábí srdce z krepáku. A jelikože je přestupný rok, role se obrací a tentokrát sází stromy holky. Já jsem teda samozřejmě žádný strom nesázela, ale minulý víkend jsem zasadila Timovy feferonky (které jsem mu koupila už před několika týdny), tak to se snad taky počítá.

Já jsem teda dneska sama doma (u Tima) k obědu jsem si udělala "čínu" a věnuju se seminárce o Cornélii, na kterou se nemůžu v systému přihlásit, takže to budu muset během týdne řešit. Taky doufám, že se mi konečně ozvou členky mé skupiny na Blended Learning, které na komunikaci tak nějak kašlou. A především doufám, že moje nachlazení už konečně zmizí.

Hezký zbytek neděle

T.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama