Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Doma!

8. května 2016 v 20:14 | Tez
Tenhle týden byl celkem hektický a náročný. V pondělí jsem šla nejdřív od Tima domů a po cestě jsem pro vás vyfotila pár Maibäume (májové stromy/májky). Jelikož je letos "Schaltjahr", tedy přestupný rok, místo kluků darují stromky holky. Alternativou jsou krepová srdce, ale těch jsem moc neviděla.

Doma jsem se pak dala na uklízení, protože k nám měli přijít lidi na prohlídku bytu. Což můj drahý spolubydlící nadhodil ve čtvrtek. Doma jsem nejdřív 40 minut drhla drátěnkou dřezy a sporák, byla jsem dost pyšná, protože obojí dost prokouklo. V tu chvíli mi také sdělil spolubydlící, že přijdou 4 lidi a začnou chodit v 7. Uklízení ho nechalo naprosto chladného. Potom jsem strávila dalších 20 minut uklízením v koupelně a to mi stačilo, i když luxování by tomu bytu taky prospělo. Na čtvrtou jsem naposled jela do Uniklinik, kde jsem měla seminář k práci s hlasem. Jsem ráda, že to bylo naposled, už mě to moc nebavilo. Potom jsem jela domů a velmi záhy začali chodit lidi. První byl Španěl s patnáctiminutovým zpožděním. Tři dny chodí do práce, dva dny se učí jazyk. Další byla Bulharka, ta je už několik let v Cáchách, nejdřív studovala informatiku, loni začala studovat biotechnologie (ale na FH ne na RWTH). Nakonec přišel ještě Íránec. Doktorand, který tráví zhruba 10 hodin v práci a rozhovor s ním probíhal ve stylu "tak se mě na něco ptejte". Asi nemusím dodávat, že zatím vedla Bulharka, kterou získala plus body na základě svého pohlaví. A taky teda měla z těch tří nejlepší němčinu. Potom jsem odpočívala, Timovi se nechtělo přijít, takže slíbil, že přijde v úterý.

V úterý jsem si trochu pospala a potom jsem se vydala na 12 na oběd do mensy. První přednáška odpadla, protože bylo zasedání studentských rad, druhá přednáška proběhla. Potom jsem dorazila domů. Pokračovala jsem v uklízecím programu. Chtěla jsem si umýt okno v pokoji, jenomže jsem vyhodnotila, že tak jak před oknem stojí stůl, se mi to okno nepodaří otevřít. Takže jsem se rozhodla pro lehké přestavění pokoje. Regál se přesunul zpátky, kde byl, točila jsem se skříňkou, ale nechala ji stát, jak je. No a hlavní změnou byl přesun stolu k posteli. Díky tomu mám najednou v pokoji trochu víc místa, volný přístup k oknu a taky můžu konečně používat stůl, který dříve sloužil jako zahrádka. Teď je zahrádka na nočním stolku, který se používal jako šuplíky ke stolu. Mezitím jsem taky v pokoji zametala, luxovala, vytírala prach a bojovala s plísní. Nakonec se mi povedlo i umýt to okno!

To už bylo půl šesté a v šest měl přijít první návštěvník. Tak jsem se rychle navečeřela a čekala. A nic. A to mi spolubydlící tvrdil, že mají přijít 3 lidi a začít se má v 6. Takže jsem Timovi řekla, aby dorazil o půl osmé. No a nic nebylo, o půl osmé dorazil Timo. A tak asi ve tři čtvrtě na osm dorazil Syřan. Já zrovna vařila čaj, Timo u toho seděl a spíš se nudil. Syřan byl nadšený, když jsem řekla, že jsem na peďáku. Nakonec taky odešel a Timo se asi půl hodiny bavil se spolubydlícím, teda spíš poslouchal jeho monolog o tom, jak je jeho vedoucí hovado. Já už to slyšela tak asi desetkrát, tak jsem se se přesunula do pokoje a přešroubovala poličku u stolu a pevněji přišroubovala dvířka skříňky, protože mi Timo donesl nářadí. Spolubydlící pak vysvětlil, že měl v 6 opravdu někdo přijít, ale že to odřekl a že by mohl přijít ve středu, takže to bylo domluveno na půl sedmou. Timo se zdržel asi do půl jedenácté, taky jsem se od něj dozvěděla, že jeho kamarádovi umřela maminka, takže se chystá na víkend domů na pohřeb.

Ve středu jsem měla seminář Blended Learning. Konečně jsme se někam posunuly, i když mi ta skupinová práce přijde do jisté míry dost frustrující, protože komunikace se nezdá být silnou stránkou mých spolužaček. Mezitím se mi ozvala spolužačka Laura (se kterou jsem chodila na didaktiku dějepisu), že je v knihovně historického institutu a jestli s ní pak nechci jít na oběd. Tak jsem se vydala do historického institutu a hledala tam další informace ohledně nacismu v Cáchách, což je naše téma pro výstup ze semináře Blended Learning. Našla jsem dost informací na internetu, ale i pár knížek v knihovně. Takže jsem se vydala zpátky ke knihovně, kde jsem si půjčila jeden šanon a potom i 3 knížky. Pak jsem zase vyrazila zpátky do historického institutu, kde jsem se sešla s Laurou. Já měla currywurst s hranolkama a Laura Döner. Strávily jsme s jídlem a klábosením hodinu, Laura pak šla zpátky do knihovny a já vyrazila domů, protože jsem toho měla dost. Doma jsem pak četla šanon, který jsem si půjčila z knihovny. Na půl sedmou pak dorazil Ben, který měl přijít už včera. Němec, ve druhém semestru a velký sympaťák. Strávil u nás asi hodinu, mezitím přišla i pronajímatelka, aby nám vysvětlila, že se někdy během léta bude muset přesouvat roura od karmy z jednoho komína do druhého. Poté co pronajímatelka i Ben odešli, se mě spolubydlící ptal, jestli si to budu chtít rozmyslet, načež jsem odpověděla, že rozhodně Ben a není co řešit. Potom jsem se sbalila a šla k Timovi, protože jsem potřebovala skenovat a protože bylo ve čtvrtek volno. K Timovi jsem se teda kolem osmé dovlekla opět obtěžkaná plným batohem a taškou. Začala jsem se skenováním šanonu, který knihovna z nějakého důvodu půjčuje jenom na den. Timova tiskárna sice umí skenovat víc papírů najednou, ale bohužel jenom jednostranně. Takže jsem to stránku po stránce skenovala a otáčela. Nakonec mi to zabralo dvě hodiny a bylo to 185. Během skenování jsem se zabavila koukáním na Game of Thrones. Pak jsem strávila další čas posíláním dokumentu svým spolužačkám.

Ve čtvrtek jsme si pospali a flákali se. K obědu jsme měli poslední plněné knedlíky, které Timo zamrazil a k večeři kuřecí, které jsem vařila minulý týden. Večer jsme pak koukali na Eurotrip, hezké, že tam bylo tolik záběrů z Prahy, ale moc to nepomohlo stereotypu, že Američané jsou úplní blbci.

V pátek ráno jsem vyrazila po půl desáté do školy, Timo nemusel do práce. Měla jsem další hodinu znakové řeči, bylo to zase super. Potom jsem chtěla jít na oběd do mensy, ta byla ale po svátku zavřená. Tak jsem se vydala vrátit šanon do knihovny a pak jsem se vydala do domova důchodců. Zastavila jsem se v pekárně, kde jsem si dala housku a pak už jsem šla za babičkou. Byla jsem z toho trochu nervózní, ale proběhlo to dobře. Seděly jsme u ní v pokoji, má tam pěkný výhled na park a ticho, což bylo několikrát předmětem hovoru. Pak si poznamenala, že příští týden zase přijdu a já po skoro dvou hodinách odešla. Doma jsem rychle dobalila a před čtvrtou jsem vyrazila. Vlak z Cách měl trochu zpoždění, tak jsem se trochu bála, jestli stihnu přestup, ale proběhlo to hladce a po půl šesté už jsem byla na letišti. Vyzvedla jsem si jízdenku, kontrola mě osahala a dívali se mi do kabelky. Pak jsem si v kavárně koupila ciabattu s lososem (jedna z nejlevnějších věcí). Letadlo mělo nějakou technickou závadu, takže jsme startovali asi s patnáctiminutovým zpožděním, ale do Prahy jsme dorazili o půl deváté (pět minut zpoždění). Na letišti jsme udělala super kýčovitou fotku a pak mě mamka s babičkou vyzvedly. Doma jsme pak pily Koziňon a potom, když dorazili chlapi z ochutnávky, se ještě otevřelo víno.


V sobotu ráno jsem se vzbudila o půl osmé. Šla jsem do obýváku a teprve po tři čtvrtě hodině mi došlo, že jsem vstávala o půl sedmé. Dopoledne jsem si zkusila didaktický test z češtiny, který moje sestra absolvovala před pár dny. Prý bych měla dvojku. Na dvanáctou jsme jeli na slavnostní oběd do Rozmarýnu (poslední oslava tatínkových padesátin). Sešlo se nás tam 22 a byli jsme opravdu hluční. Skvěle jsme se najedli a kolem 4 jsme vyrazili domů. Já jsem řídila (tak po půl roce) a bylo to v pohodě. Akorát babička s dědou mi celou cestu říkali, ať je nezabiju. Doma jsme se pak dala do čtení knížky "The Curious Incident of the Dog in the Nigh-Time" (Podivný případ se psem) od Marka Haddona. Je to o chlapci s Aspergerovým syndromem, který řeší vraždu psa. Bylo to hezky napsané a zase něco jiného (a už dlouho jsem nečetla knížku v angličtině). Potom jsme koukali na "Co jsme komu udělali", francouzskou komedii o rodičích, jejíž 3 dcery si vzaly Žida, Muslima a Číňana a 4. dcera si chce vzít černocha. To se jim opravdu povedlo.

Večer pokračovala oslava a jedlo se a pilo se a já si dál četla. Neděle pak byla velmi klidná. Všichni odjeli, bylo pěkné počasí. Já jsem se konečně mohla přesunout do svého pokoje. Chvíli jsem si vymalovávala, pojídala jsem zelňáky a škvarkové placky, no vlastně pořád jím (ale váha je lhářka, tvrdí, že jsem se soboty na neděli přibrala dvě kila).

Doma zůstávám ještě do úterka, potom budu zase v Cáchách. Tak vám přeji hezký týden.

T.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Łucie. Łucie. | Web | 12. května 2016 v 14:51 | Reagovat

Poslední fotka je boží! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama