Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Od desíti k pěti

15. května 2016 v 19:10 | Tez |  Den za dnem

Týden začal skvěle. Vyspala jsem se ve vlastní postýlce a na sedmou jsem jela na cvičení s mamkou a Martinou. Cvičilo se mi dobře, potom jsem si dala proteinový nápoj, hodila mamku na metro a jela domů. Kolem jedenácté jsem pak s Kačkou vyrazila do města. Šla jsem (asi poprvé v životě) na masáž a bylo to úžasné.

Po masáži jsem se sešla se všemi v restauraci na obědě. Po obědě byl čas na hlavní bod programu - únikovku. Došli jsme na Václavák "vloupali se do 3. patra a tátovi konečně bylo vysvětleno, co dostal jako dárek. Naším úkolem bylo vyloupit boháče v Monte Carlu, který má sbírku diamantů. Bylo to super. Začali jsme dobře, ale jak jsme postupovali, museli jsme si párkrát nechat poradit. Na závěr jsem teda několikrát prolézala mezi lasery a v zápalu hry jsem pak vlastně ukradla diamant tátovi. Každopádně jsme to zvládli, stihli jsme ukrást diamant v časovém limitu (FOTKA). Já jsem teda byla zpocená jako blbec a začala se ozývat masírovaná záda. Musela jsem se ale ještě vydat do knihovny pro Příběh Fredyho Hirsche (který je jednou z postav v našem Blended learning). Domů mě pak hodil táta, dvě hodiny jsem pak ještě řešila blended learning se svýma spolužačkama a kolem desáté jsem vytuhla.


V úterý jsem chtěla jít zase cvičit, ale vyhodnotila jsem, že nachlazená a s bolavýma zádama to asi nedám. Byla jsem teda doma a spíš jsem trochu odpočívala a samozřejmě zase balila. V osm večer už jsem byla na letišti a byla jsem dokonce pochválena, jak jsem dobře připravila svoje věci na kontrolu. Potom jsem už jenom čekala a čekala. Let proběhl v pohodě, cesta do Cách taky. Na nádraží na mě čekal Timo a dovedl mě domů, kde jsem byla kolem půl jedné v noci. V kuchyni jsem našla dopis od kulturního spolku Praha Cáchy a novou zástěnu do sprchy (s modrýma puntíkama). Rovnou jsem zalehla.


Ve středu jsem ráno vstala a vyrazila na Blended Learning. Proběhlo to dobře, měli jsme přednášku o autorských právech, není to teda úplně sranda, zvlášť, když se od učitelů očekává, že jsou s touhle problematikou obeznámeni a mohou být na základě toho tvrději potrestáni. Potom jsem se vydala zase do knihovny historického institutu, kde se mi ale moc nedařilo. O půl jedné jsem se opět sešla s Laurou, šly jsme do mensy a já si dala curry wurst tam. Potom jsme se přesunuly k Elisenbrunnen, protože bylo opravdu krásné počasí a ještě jsme si povídaly. Já se pak vydala domů a četla jsem o Fredym Hirschovi. Večer jsem pak šla k Timovi. On udělal papričky, já tortellini.


Ve čtvrtek ráno jsem se od Tima vydala do školy. Měla jsme se sejít se spolužačkama z Belnded learning, protože jsme měly všechny tři dojem, že tváří v tvář budeme pracovat rychleji. Dost jsme toho udělaly a kolem 1 jsme skončily. Já jsem si dala oběd v mense, kus kus se zeleninou a masovými koulemi (a s divnou rajčatovou omáčkou, která mi nechutnala). Potom jsme šla na nákup a pak domů, kde jsme v kuchyni dál pracovala na Blended learning. Taky mi spolubydlící dodal účet za elektřinu, ze kterého jsem vyhodnotila, že moje černá předtucha, že čísla nesedí, se vyplnila. Vzhledem k tomu, že vím, že je to cholerik a debil, rozhodla jsem se, že to s ním budu řešit až v pátek za přítomnosti Tima. Na čtvrtou pak dorazila naše bytná a s půl hodinovým zpožděním Ben. Bylo to náhodné setkání, které jsem zprostředkovala. Než dorazil Ben, tak se můj debilní spolubydlící hádal s bytnou, co má za problém, že jí dát 3 týdny před vystěhováním vědět, vždyť přece peníze dostane. Mně bylo ohromně trapně, ale stála jsem tam a jenom kroutila bulvama. Potom dorazil Ben, seznámil se s bytnou, podepsal první papír, bytná odešla, Ben se nějakou dobu zdržel, pak jsem musela už na seminář, tak jel se mnou a cestou jsme si dál povídali, je to fakt sympaťák. Po semináři jsem jela domů a zase celkem brzy usnula.


V pátek jsem měla zase znakovou řeč, věnovali jsme se představování - odkud jsem, kde jsem se narodila, jak se jmenuju jak se mám a tak. Bylo to zase ohromně zajímavé, akorát musím víc trénovat abecedu, abych ji mohla znakovat rychleji. Po semináři jsme se vydala na oběd do mensy. K obědu byl, k mému překvapení, štrůdl s vanilkovou omáčkou. Proč ne, bylo to moc dobré. Po jídle jsem se vydala do Carpe Diem (domova důchodců) za babičkou. Tvářila se, že ví, kdo jsem, ale nejsem si tím jistá, Beata mi říkala, že jí ještě dopoledne připomínala, že přijdu, ale když jsem přišla, mluvila o tom, že nevěděla, že přijdu (a že si to musí zapsat, což ale minulý týden udělala). Vydaly jsme se do parku, prošly jsme ho úplně celý. Bylo teprve krátce po poledni, takže tam byl klid a málo lidí. Krásně svítilo sluníčko a lehce foukal vítr, bylo moc příjemně.


Potom jsem se vydala domů. Kolem půl osmé dorazil Timo a já už byla úplně ve stresu z toho, že se musím spolubydlícího přeptat na peníze. Timo mi dodával odvahy a pak jsem u něj zaklepala. Dvakrát a nic se nestalo. Byla jsem si celkem jistá, že je doma, tak mi to bylo divné. Po chvíli jsem ale uslyšela, že je v kuchyni, tak jsem vyrazila. Já jsem věřila tomu, že není naprostý hovado, ale jenom bordelář, který neví, kolik měsíčně vydá a tak neví o tom, že mě každý měsíc obírá. Jenže. On si toho byl velmi dobře vědom, okamžitě přiznal, že mě obírá a z jeho pohledu nedělá nic špatně. Já jsem přece na tu danou částku přistoupila a to, kolik platí on, není můj problém. To, že je hovado, samozřejmě neuznal, akorát mi dal ohromnou radu: "Ti, co tu byli před tebou, to takhle dělali, já to takhle dělal taky, a ty to takhle budeš dělat s Benem, který na tu částku taky přistoupil." Timo to nakonec ukončil, nemělo to vůbec žádný smysl, kromě toho, že ze mě byl vodopád. Takže jsem vyhodnotila, že se musím jít něčeho ostřejšího napít. Snaha byla, ale společnost mi nedělala dobře, takže mě pak Timo doprovodil ke mně domů, odtamtud k němu a pak se vydal zpátky. Já jsem pak brzy zalehla.


V sobotu jsem pak byla vzorná přítelkyně, nejen, že jsem Tima nechala spát do 11, ještě jsem zašla do pekárny, kde jsem koupila housky a taky poslední jahodový koláč. Odpoledne jsme se pak vydali do města, protože Timo si chtěl koupit nové boty.. Nenašel žádné, které by se mu líbily a nepřesahovaly jeho rozpočet. Já jsem si aspoň koupila pár pohledů. Potom jsme se trochu procházeli po městě. Timo koupil Raymana na Gamecube (že to jako bude vůči mně fér, protože tu hru taky nezná a nehrál). Potom jsme se vydali do Bona me, turecké restaurace, kam Timo chtěl už hodně dlouho. Bylo to tam moc pěkné, pochutnali jsme si. A mě víc a víc bolelo levé oko. Po jídle jsme už zamířili domů. Koupili jsme chřest, v obchodě nakoupili zásoby jídla (v pondělí jsou letnice, tak je státní svátek) a taky všechno potřebné na banánovou buchtu, kterou musí Timo odnést do práce. Moje oko bolelo čím dál víc, tak jsem nakonec volala na doktorskou centrálu, abych zjistila, který očař má otevřeno (o víkendech má ve městě nějaký doktor službu zhruba dvě hodiny denně). Vydala jsem se tam, našla jsem to bez problémů, chvíli poseděla v čekárně a paní doktorka mě uvítala slovy "vidím, proč přicházíte", protože oko už jsem měla úplně červené a nateklé. Prohlédla mě, předepsala mi kapičky a šla jsem. Po cestě jsem kapičky koupila a Timo mi kápnul do oka. Dojedli jsme koláč k večeři a já zalehla. Vlastně jsem šla v osm spát (i když jsem se ještě mnohokrát vzbudila).


V neděli jsem se probudila už v šest, tak jsem si sama kápla do oka. Pak jsem dál spala zhruba do 9, kdy jsem vzbudila i Tima. Ke snídani jsme měli vaječinu. K obědu pak bylo kuře, brambory, chřest a holandská omáčka (který nebyla tak úplně holandská, ale chutnala). Timo z toho byl děsně na nervy, protože neměl prý kontrolu nad situací. Ale když bylo dovařeno, byl zase v klidu. Oběd byl moc dobrý, a moje oko se taky lepší. Obavy z toho, že by se to mohlo přenést do pravého oka, se zatím nenaplnily a snad nenaplní (klepu na dřevo, hlavu a zuby). Akorát mě v průběhu odpoledne začalo škrábat v krku. Rozhodla jsem se vyčistit ránu alkoholem a dala jsem si panáka vodky (která tu stojí asi od listopadu). Asi to i zabralo, ale možná budu muset s léčbou pokračovat (fuj).


Odpoledne jsem se spíše flákala, taky jsem trochu četla o Fredym. Tak doufám, že svojí nečinnost během víkendu nahradím činností během týdne, příští týden je totiž volno. Probíhají exkurze a na základě toho není žádná výuka. Nedává to vůbec smysl, ale proč ne.


K večeři asi bude "bramborový salát", v Německu to znamená brambory s octem, potom si možná ještě něco pustíme.



Hezký zbytek neděle a dobrý start do nového týdne.

T.



PS: Většinu toho článku jsem psala poslepu, abych trochu šetřila očička. Sice neumím psát všemi deseti, ale kde je která klávesa vím :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama