Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Volný týden

22. května 2016 v 21:08 | Tez |  Den za dnem

Tento týden bylo volno. Oficiálně byl tento týden týden exkurzí a jelikož nějací lidi jeli na exkurze, nebyla žádná výuka. Nevidím v tom logiku, ale proč ne. Docela se mi to hodilo, vzhledem k tomu, že jsem byla poloslepá a nachlazená - bakterie se přesunula i do pravého očička, tak jsem musela pravidelně kapat do obou.



Pondělí jsem strávila z velké částí poslechem audioknihy "My děti ze stanice Zoo" (samozřejmě v němčině). Zvládla jsem zhruba půlku knihy (5 hodinových částí) a jinak jsem se spíše flákala. Odpoledne jsme pekli babánovou buchtu (no, spíš já jsem pekla, Timo lehce pomáhal), protože Timo slíbil, že konečně něco přinese do práce. A protože byl líný to rozkrájet a přemístit do něčeho, co se dá transportovat, zůstalo to v zapékací míse a já ani nemohla ochutnat (prý byl super, a Timova šéfová má banánové dorty ráda). Večer pak Timo uvařil nudle a do omáčky nakrájel feferonku. Ta zatočila s mým bolavým krkem velmi úspěšně.

V úterý ráno jsem umyla horu nádobí a pak jsem se vydala domů. Byla jsem dost nesvá z toho, že sdílím byt s debilem, ale jako obvykle se nepokoušel o žádný kontakt. Poslouchala jsem dál "Děti" zbývaly mi už jenom dvě hodiny (s poslechem jsem začala už v neděli večer). Popravdě řečeno to ale na mě neudělalo takový dojem jako Memento od Johna plné syrových detailů. Tady jsem se víceméně nudila při popisech toho, jak Christiane F. abstinovala a při první příležitosti si zase píchala heroin do žíly, a pak zase abstinovala, a pak zase ne, a pak byla v léčebně a pak z ní utekla a pak se tam zase vrátila a tak dále a tak dále a ještě to bylo psané takovým tím pubertálním jazykem šestnáctileté holky, takže jsem si myslela něco o blbé krávě. Ale chápu, že pokud člověk jako první čte tohle, tak ho to asi dost ovlivní, především nějakého puberťáka, který to má jako prevenci. Poslech mě ale tak vyčerpal, že jsem po obědě normálně vytuhla a asi dvě hodiny spala. Potom jsem se dál věnovala Cornelii a Fredymu (Hirschovi). Rozesadila jsem slunečnice (kterých je celkem 7) do dvou květináčů, tak se snad nebudou dál zahlušovat. A pravidelně 4x denně jsem si kapala do očiček.

Ve středu jsem mohla mít trochu méně výčitek, že jsem líná, protože to byl celkem akční den. Kolem 11 mi volala sestra z očního, kde jsem byla v sobotu, že mi nemůžou poslat účet, protože si nemůžou být jisti, že to přepošlu pojišťovně a že bych to musela zaplatit nejdřív sama a pak chtít peníze od pojišťovny, a že tedy se tam mám stavit, vyplnit nějaké formuláře a oni si to pak vyřídí. Takže jsem se vydala na oční, tam vyplnila dva formuláře (jeden bylo obecné info opsané z kartičky pojištěnce, druhý prohlášení, že nejsem v Německu pouze kvůli tomu zákroku). Potom jsem se vydala do historického institutu, kde jsme měly (naše skupinka Blended Learning) na 12 domluvenou konzultaci s vedoucím. Byly jsme z toho nervózní, ale neměl žádnou závažnou kritiku a řekl, že se ubíráme dobrým směrem. Což nás samozřejmě uklidnilo a potěšilo. Potom jsme se vydaly do městské mensy a odtamtud jsme vyrazily do kafé Kontakt, kde jsme měly mít schůzku s pravnukem Josefa Müllera (jemu se chceme jako jedné z osobností v našem materiálu na Blended Learning věnovat). Kafé Kontakt bylo moc příjemné, je součástí jedné nemocnice a pracují v ní někteří dlouhodobí pacienti. Mimo to je to tam vážně levné. Pak už přišel pravnuk, já jsem si sice chytře vzala ipod a nahrávala jsem, ale po hodině a půl rozhovoru se ukázalo, že jsem zapomněla, jak proces nahrávání probíhá a nic nenahrála. Naštěstí toho nebylo obsahově tolik, takže jsem pak většinu vydolovala z hlavy. Doma jsem si pak chvíli vybarvovala omalovánku knižní šifry, je to piplačka a bude to trvat děsně dlouho, než budu hotová (přece jenom je to formát A2). No a dál jsem četla o Cornelii (chtěla jsem s tou seminárkou na konci týdne být hotová, ale nestíhám). A moje super inteligentní sestřička má za sebou maturitu!!!

Ve čtvrtek jsem pokračovala s Cornelií a byla celkem optimistická, že docela dobře pokračuju. Před půl druhou jsem pak vyrazila z domu. Na zastávce už byla Kerstin (členka Blended Learning) a jely jsme na další schůzku, tentokrát s členem cášského historického spolku. NA nádraží přistoupila i Christina s Alexem. Tentokrát to byl dokonce dvouhodinový monolog, který se naštěstí nahrál a uložil (i když se ipod málem vybil). Pan Kottmann nám vyjmenoval ohromné množství lidí, ukázal plno knížek a ještě nám zkopíroval kolem 2 GB různých dat. Kolem páté jsem byla zase doma, celkem hotová. Ale rychle jsem se sbalila a vyrazila jsem k Timovi. Po večeři se Timo věnoval úpravám svého protokolu a já dál Cornelii.


V pátek jsem zůstala u něj, on musel do práce, ale já měla volno. Christina i pan Kottmann mezitím poslali ještě několik mailů a já jsem se nabídla dojít pro jednu z knížek, která by nám mohla být k užitku - Lügendetektor (detektor lži) od Saula K. Padovera. Je to knížka o tom, jak britská jednotka psychologického vedení války cestovala po Německu s frontou a dělala rozhovory s Němci. Část se taky věnuje Cáchám, takže se dalo čekat, že bychom něco z toho mohli použít).

Takže jsem se kolem půl 12 vydala do knihovny, vyzvedla si knížku a šla zase zpátky, koupila jsem si housku k obědu a sešla se s babičkou. Šly jsme zase do parku, všechno tam krásně kvete, tak babi vytrhávala kytičky, že je můžu nechat zakořenit (a nebo nějaké jiné slovo) a zasadit - hodila jsem je teda do vody, uvidíme. Pak jsem se ještě stavila na nákup. A pak jsem se flákala. Kolem 6 dorazil Timo a chtěli jsme dělat večeři. Měli jsme mleté maso, tak chtěl Timo dělat burgery. Samozřejmě nám chybělo plno přísad, tak jsem se vydala podruhé na nákup. Když jsem se vrátila, tak se ukázalo, že to maso už nebylo dobré, takže místo burgerů z mletého masa jsme nakonec měli řízky v housce (burgery v Normě stejně neměli). Housky byly tak tuhé, že jsme si na nich málem vylámali zuby.

V sobotu ráno byla vaječina, Timo pak pokračoval se svým protokolem a já četla Padovera. V zájmu urychlení četby jsem si místo psaní poznámek značila zajímavá místa post-itama. Taky jsme chtěli (no já jsem chtěla) mít k obědu lasagne, a tak se Timo vydal na nákup, aby si potom vzpomněl, že nechal velkou zapékací mísu v práci (celý týden)! Takže byly zbývající řízky s rösti a omáčkou. Timo šel odpoledne do parku, já četla Padovera. Večer jsme si pak udělali sendviče a koukali jsme na Zoolandera 2. Tolik blbostí zkombinovat najednou vyžaduje opravdu velmi kreativního ducha. Ale bavili jsme se.

Neděli jsem pak strávila čtením. Jsem na sebe opravdu pyšná, protože jsem za dnešek přelouskala přibližně 200 stránek a Padovera dočetla. Věděla jsem, že ho chci ve středu půjčit Christině, ale když jsem začínala, byla jsem dost skeptická. Jenomže mě to prostě chytilo. Bylo to ohromně poučné, bylo to něco, o čem se moc nepíše a nebyla to fikce. Přestávky jsem dělala jenom na jídlo a záchod. A asi dvakrát jsem usnula, což ale není vina knížky, to je můj problém se čtením v posteli na boku. Teď už je mi zase dobře, ale byla jsem z toho taková lehce otřesená.

Timo pracoval na svém protokolu. Taky jsem si dneska naposledy kápla do pravého oka, do levého ještě dneska a zítra po jedné kapce a hotovo. Mám z toho radost, protože krvavý flek, který jsem měla v levém oku, už zmizel.

Na zítra plánuji velký úklid, odpoledne má přijít pronajímatelka s Benem a podepíšeme smlouvu. Ve čtvrtek bude zase státní svátek, tak uvidíme, třeba podnikneme s Timem nějaký výlet (na začátku roku jsem si plánovala, že bude minimálně jeden měsíčně, když si pospíšíme, stihneme možná jeden půlročně).

Mějte se pěkně

T.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama