Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Příšerné počasí

5. června 2016 v 21:58 | Tez

Tenhle týden byl náročný. Čas mi nějak utíkal mezi prsty a počasí se neustále měnilo, až jsem se z toho začala loupat (divné teda je, že se mi loupe kůže jenom kolem očí).


V pondělí jsem se přesunula od Tima zpátky domů, vyhodnotila jsem, že tydýt není doma a zjistila jsem, že je pryč i varná konvice (ale ta byla stejně hnusná). Věnovala jsem se různým činnostem, zavolala jsem kvůli plynu, byl to celkem klidný den. Večer mi pak volal Timo, že jeho spolupracovnice, se kterou jezdí do a z práce, potřebuje na nákup od IKEA a jestli chci jet taky. Takže jsem byla v Nizozemí v IKEA, nakoupila tam plno věcí (ale žádné kytky, jenom vázu). Potom jsem u Tima vytisknula smlouvu ohledně plynu, podepsala ji a oskenovala. Pak jsem se vydala domů, na půl cesty mě zasáhl šílený slejvák, takže jsem domů dorazila jako zmoklá slepice, nebo možná spíš zmoklá mula, měla jsem batoh a dvě plné tašky věcí.

V úterý klasicky dvě přednášky, podniková komunikace a přístavy, potom jsem jela domů, pracovala na Cornelii a kolem šesté zazvonil zvonek. Myslela jsem, že domácí, která si chtěla prohlédnout tydýtům prázdný pokoj. Ale byl to Ben. Už s klíči, tydýt je oficiálně pryč. Pak dorazila i domácí a na závěr mi pomohli odnést část odpadků - zlikvidovala jsem plno bordelu, který zůstal.

Ve středu ráno Blended Learning, začíná už mít pocit, že nic nestíhám, ale ono to půjde, dobrovolně jsem se nechala zaúkolovat, že vyrobím plakát a handout o Mengelem, aby to pak dětičky mohly mít jako příklad, jak má vypadat jejich práce.
Potom jsem šla tradičně do knihovny, věnovala jsem se Cornelii, respektive římským ženám a pak jsem šla na oběd s Laurou. Večer pak na chvíli přišel Timo.

Ve čtvrtek jsem byla doma, chtěla jsem být děsně pilná, ale nějak mi to nevyšlo, k večeru jsem se ale dala dohromady a vyrobila jsem toho Mengeleho. Pak jsem se trápila, protože se mi nedařilo ten plakát zprovnoznit v moodlu. Tak jsem se vztekala a pak jsem to vzdala.

Pátek začal znakovou řečí, bála jsem se, že se budu muset představovat přede všemi, protože jsme měli za úkol připravit si prezentaci, nakonec na to ale nedošlo. Šlo o časové údaje a trochu gramatiky a slovíček. Potom jsem šla za babi, pršelo už dopoledne, tak jsme mohly jít do parku. Nebylo ji ale dobře, respektive ji bolely nohy více než obvykle, tak jsme moc dlouho nevydržely. Ona si lehla a já pak pobíhala po celém patře, abych někomu řekla o tom, že jí není úplně nejlíp a abych jí objednala kafé. Nakonec jsem teda ještě šla za Beatou (která mě má na starosti a je shodou okolností Polka) a všechno řekla i jí. U Beaty jsem pak strávila skoro víc času než s babičkou.
Odtamtud jsem se vydala na nákup a pak domů. Po půl osmé dorazil i Timo, to už jsem měla hotové boloňské špagety. Potom jsme koukali na druhý díl Ghostbusters. Kolem 10 dorazil Ben i s Johannou (jeho přítelkyně), nafoukli matraci a vyrazili ještě někam na oslavu.

V sobotu jsem si nastavila budík na sedmou, rychle jsem se osprchovala a došla jsem do pekárny pro housky. Pak jsem vzbudila i Tima a po čtvrt na 9 jsme vyrazili. Jeli jsme na prohlídku mešity. Náhodou jsem na tu akci narazila ve velrybě (příhoda z minulého týdne, nedůležité) a protože jsem v mešitě ještě nikdy nebyla, tak jsem se chtěla podívat.
Mešita je ze 70. let a z venku je fakt odporná. Vnitřek je pak lepší. Než to v 9 začalo, stáli jsme v lehkém deštíčku venku. Pak přišla i Laura, bylo nás celkem asi jenom 10. Starší manželský pár - on ze Sýrie, on Němka konvertitka nám vyprávěli o islámu. On byl děsně pomalý a ona s ním dost často nesouhlasila. Bohužel nebylo moc času na diskuzi. Ale zajímavé to bylo. Před 11 to skončilo a společně s Laurou jsme se vydali do města. Přešli jsme přes náměstí u radnice, kde byl start dobročinné rallye se starými auty, před dómem prodávali zeleninu - koupili jsme si zase špargl (chřest, samozřejmě) a dokonce tam měli mašinu, která ho ostrouhala!

(tunel pod nádražím a jedna z cest k mešitě, mešita zvenku i zevnitř, rallye a strouhač chřestu)
S Timem jsme pak pokračovali do Kaufhofu, kde jsem mu koupila peněžeku - dostane ji jako dárek k narozeninám. Potom jsme šli ke mně. Tam byly práce v plném proudu, Benův pokoj už byl vymalovaný a tak se pustili do kuchyně, celou ji vymalovali v bílých odstínech, vypadá skvěle. Já jsem taky zjistila, že tydýt mi ukradnul dva hrnky a cedník (protože se část nábytku a nádobí z kuchyně přestěhovala dočasně ke mně). Timo se pak brzy přesunul k sobě, vzal sebou i moje prádlo, které vypral. Já střídavě pomáhala s úklidem a nebo jsem sepisovala Cornelii. Kolem půl šesté měli padla a jeli domů. Před sedmou přišel Timo, udělali jsme si ten chřest s kuřetem a bramborama. Bylo to výborné! Potom jsme se vydali k Maxovi, kde jsme byli zhruba do půlnoci.


V neděli jsem nechala Tima spát do desíti, pak jsem šla do pekárny pro housky, uvařila vajíčka naměkko a pak jsem Timovi dokonce ještě došla pro kafé. Po jedenácté jsme pak vyrazili. Dneska byl na programu Tag der Neugier (den zvědavosti) ve Forschungszentrum Jülich (tam pracuje Timo na diplomce). Svezla nás Saskia (se kterou jsme byli v pondělí v IKEA). Po půl jedné jsme dorazili, nejdříve jsme šli do jejich institutu, kde jsme si mimo jiné nechali změřit vlasy (Timo měl za to, že jeho jsou silnější, ale prohrál). Potom jsme byli všude možně, pokusy se smysly, pivovar, urychlovač částic, pěstování řas, velký autobus ministerstva pro vědu, vzduch, stres rostlin (produkují ve stresu jiné látky, než když jsou v pohodě). Bylo toho hodně, celý areál je obrovský a skoro 4 hodiny jsme jenom chodili nebo někde stáli (takže mě bolí nožčky a možná jsme se trochu připálili, protože příšerně pařilo slunce). Kolem půl páté začalo pršet, a protože měli hlášení o špatném počasí, akci ukončili (stejně měla v pět končit). Kolem šesté už jsme byli doma. Timo udělal lososa a krokety, já jsem posbírala svoje vyprané prádla a šla jsem domů. Teď dopisuju tenhle blog a potom se ještě pokusím udělat něco do školy. Nebo možná uklidit hromady (ne)umytého nádobí v kuchyni.

Na fotce s cedulí se píše "Fyzika nejmenších částic". A Timův vlas měl 70,1 a můj 86,8 mikrometrů. (A s tím divným zarovnáním fotek nic udělat nemůžu).

T.

PS: "vtipná" historka z mešity. Sedíme v té jejich seimnární místnosti, oni něco vypráví, pohodička a najednou se ozve hrozná rána. Ale nebyli to teroristi, jenom prasknul jeden z balónků, které tam mají přidělané na zdi (jak je vidět na fotce).
PPS: tydýt bleskově odpověděl, prý to byl omyl a rozhodně mi hrnky pošle a je to tak spravedlivé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama