Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Konec dovolené

14. srpna 2016 v 19:45 | Tez |  Den za dnem
Jsme v Gdaňsku. Po snídani vyrážíme do města. Jedeme k pomníku na Westerplatte a kocháme se pohledem na vodu a potom jedeme k moři. Voda se zdá být chladnější než v Lotyšsku, ale na tom má vinu teplota vzduchu. Je tam rozhodně o dost víc lidí než na Jurmale.

Na oběd jdeme do restaurace, k pití si dávám kompot - ovocná šťava, ve které plavou kousky ovoce (jahody, rybíz). Potom polívám tátu kolou. Jako zákusek si dáváme gofru (vafli) s ovocem a šlehačkou. Potom jedeme zpátky do města. Jedeme se podívat do města. Kupuju pohledy, jdeme se podívat do katedrály na orloj (který ale nic nedělá, nebo aspoň ve tři odpoledne) a lezeme s Kačkou na věž. 400 schodů a pak máme Gdaňsk jako na dlani (a bolavá stehna). Procházíme se ještě po trhu, má tam stánek i Poszta Polska, takže na tátových zádech píšu pohledy a rovnou je posílám. Potom ještě posedíme v kavárně a jdeme domů. Večer jdeme přes ulici do Irish Station, objednáváme pivo se sokem (šťávou) a potom i dvě pizzy z pizzerie. Než pizzy dorazí, hrajeme karty (v apartmánu stejně není, kde hrát). Trošku poprchává.

V úterý vyrážíme brzy, už po osmé snídáme v "bufetu" u protivných ženských. Potom jedeme do Malborku. Nejdřív musíme obejít celý Malbork, abychom mohli koupit lístky, pak si pořídíme audioprůvodce a jdeme. Průvodce je trochu otravný, ale Malbork moc pěkný. Dokoupím si ještě lístek, abych mohla jít na věž (tentokrát jdu sama) a pak už obcházíme ještě zbytek, je toho vážně hodně a hromady turistů s bezohlednými průvodci tomu zrovna nepomáhají (jako třeba skupina dětiček postavená přímo před schodama). Zase kupuju pohledy a rovnou je posílám, mají na Malborku dvě schránky. Jedeme směrem na Toruň a zastavujeme na oběd v hostinci. Za dvacet zlotých (120 korun) mají menu s polévkou, hlavním jídlem a nápojem. Jsou flaki (dršťky) v polévce. Až na tátu to všechny sníme. Potom máme řízečky s bramborama a zase kompot. Pak jedeme dál a dorazíme do Toruně. Je to malé městečko, bydlíme skoro vedle Koperníkova rodného domu. Projedeme se po městě, já si zase vylezu na věž radnice (tentokrát s mamkou) a potom se zastavíme v obchodě. Večer jdeme na večeři do mexické restaurace, objednáváme si jídlo pro 2-3 osoby a málem to nedojíme. Potom pak zase hrajeme karty.

Ve středu ráno jdu na nákup, domluvím se s paní rukama nohama a všechno zdárně nakoupím a taky prodloužím parkování, s tím mi pro změnu pomáhá netrpělivý pán, který chce taky zaplatit. Po 9. vyrážíme. Zastavujeme se v Czestochově, díváme se na panenku Marii a nechává nás to poutní místo celkem chladné (nebo aspoň mě). Po cestě obědváme v KFC, večer dojíždíme do Krakova. Bydlíme v luxusním apartmánu s rozkládacíma židlema a pánvema, které nefungují na indukční desce. Hrajeme 10 her karet (dokud K. nevyhraje) a pak čtu dál knížku, než usnu.

Ráno knížku dočítám (Tereza Brdečková - Šahrazád a král, četla jsem to v němčině). Jdeme pěšky na Wawel. Vzdáváme možnost podívat se do reprezentativních prostor, protože fronta má minimálně 30 metrů. Kupujeme si akorát lístky do katedrály - na zvon, do krypty a do muzea. Paní za kasou je samozřejmě děsně chytrá a jako jediná v celém Polsku mi neuzná můj studentský průkaz z RWTH, který nemá žádné datum (protože se to univerzita tak rozhodla dělat). Takže i pro mě se musí kupovat normální vstupenka (tak snad se tím církev zadusí). Jdeme do katedrály, je to tam takové mrňavé, stoupáme k Zikmundovi a pomalu už z toho vydýchaného vzduchu omdlíváme. Pak teda ještě jdeme do krypty a kratičce si prohlédneme muzeum (tam se už vůbec nedá dýchat). Dojdeme na nádvoří a pak se vydáme na staré město. Obědváme, prohlížíme si sukennici na náměstí a díváme se do kostela. Stavujeme se v kavárně, kde mají úžasný citrónový dort. Večer jdeme s Kačkou na nákup a děláme tortilly. Hrajeme dalších deset her, končím o 25 bodů druhá za tátou. Potom se ještě díváme s K. na Samotáře. Timovi konečně dorazil první pohled (z Rigy) a já se děsím, jestli vůbec dojde ten zbytek, protože mi paní na Wawelu prodala po Evropě známky za 6 zlotých, i když mi je všude jinde prodávali za 5.

V pátek ráno balíme a vydáváme se do města. Navštěvujeme továrnu F. Schindlera, jdeme s mamkou na výstavu. Měla jsem obavy, aby to nebylo stejné jako ve Varšavě (to znamená hrozné), ale je to úplně něco jiného. Místnost za místností jsou tematicky oddělené, má to chronologický průběh a zmiňují nejdůležitější události, není to přeplácané ani objekty ani textem a je to dost dojemné. Dojem kazí akorát Nizozemka, která celou dobu žvýká s otevřenou pusou (a několikrát se ke mně takhle přiblíží zezadu) a někdo, komu neustále zvoní mobil. Po tomhle zážitku jedeme do židovské čtvrti, kupujeme si zapiekanki (taková dlouhá pizza). Procházíme se ještě trochu po náměstí a před druhou jdeme na výstavu do podzemí. Já se nejvíc zaseknu u systému distribuce vody, ale je tam plno zajímavých věcí. Poté, co si výstavu prohlédneme, vyrážíme. Večer dorazíme do Petřvaldu, čeká na nás večeře. Po jídle ukazuju fotky, díváme se na olympiádu a tak.

V sobotu ráno vyrážíme. Oběd máme tentokrát u Bláhů, potom jedeme na chvíli domů, vyrábíme s K. přání a před pátou už zase vyrážíme na oslavu. Samozřejmě je výborný dort a spousta dobrého jídla, já před devátou odcházím a doma dělám ještě školní věci a trošku se pokouším balit.

Budím se kolem sedmé, po snídani dobaluju a tak. O půl jedenácté mi jede autobus do Budějovic. V autobuse koukám na film Výměna, před jednou jsem tam. Po obědě jdeme na chvíli na zahradu, ale je moc teplo. Koukáme se na Prostřeno a jíme meloun. Pohodička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama