Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

S Asukou ve Frankfurtu

2. října 2016 v 15:17 | Tez |  Den za dnem

V pondělí jsem od Tima vyrazila později než obvykle, protože nejel do práce. Stavila jsem se v Normě a doma jsem byla kolem půl deváté. Uklízela jsem si v pokoji, rovnala jsem papíry, prala jsem, vařila jsem, zkoušela jsem dát dohromady puzzle Prahy - jsou sice výrazně lehčí než kočka,

ale stejně mi to nějak nešlo - moc modré. Celý den jsem teda dávala pokoj a byt dohromady, protože jsem myslela, že večer přijde Timo. Ale nakonec jsem šla k němu. Já udělala salát, on steaky. Byly moc dobré. Po večeři jsem šla zase zpátky k sobě.


V úterý jsem vstala ve tři čtvrtě na sedm. Sbaleno už jsem měla, tak jsem se jenom oblékla a vyrazila jsem. Do Kolína jsem dorazila v pohodě, ale vlak do Mainze měl trochu zpoždění, takže jsme samozřejmě dorazili pozdě a mně ujel spoj. Dorazila jsem sice jenom o dvacet minut později, ale stejně mě to naštvalo.



Došly jsme s Asukou k hostelu, zaplatila jsem, ale zatím jsem nedostala klíč (to až od dvou). Předaly jsme si dárky, pro Asuku jsem měla čokoládu a tričko, ona pro mě hromadu sladkostí! A ponožky s kočkou, knihu o Koytu.. :D




Potom jsme se vydaly do města. Šly jsme do galerie Schirn, kde byla zrovna výstava "Kunst für alle. Der Farbholzschnitt in Wien um 1900." (Umění pro všechny. Barevný dřevořez ve Vídní kolem roku 1900.)
Asuka byla nadšená, protože inspirace přišla z Japonska, a na jedné popisné tabulce dokonce našla chybu. Já jsem zase zkoumala jména autorů a hledala české kořeny.
Strávily jsme tam asi dvě hodiny, ke konci už toho bylo moc. Mně se hodně líbil Emil Orlík. Po cestě zpátky jsme potkaly medvěda a býka, tak jsme se vyfotily.



Vrátily jsme se zpátky do hostelu, vyzvednula jsem si kartu, ustlala jsem si postel a šly jsme na oběd. Kolem čtvrté jsme si daly döner a pak jsme se vrátily do hostelu. Byly jsme ve společenské místnosti, v osm byla večeře - nudle. Ale byly v pohodě. Po jídle jsme šly do pokoje, který byl prázdný, povídaly jsme si, poslouchaly muziku a tak. Kolem 11. jsme šly spát. To byl už pokoj plný. Až na jednu holku, která prospala celý den a na noc zmizela.



Ve středu jsme vstaly po osmé a pomalu vyrazily k židovskému muzeu. Měly jsme to celkem daleko a šly jsme pěšky, ale v 10 jsme tam byly. U vchodu už byla nějaká třída, tak jsme se porozhlédly a chtěly nakouknout do hřbitova (o kterém jsme se dočetly, že klíče k němu jsou na jiném hřbitově). Třída pak zmizely dovnitř a tak jsme šly. Musely jsme projít kovovým rámem a prohlédli nám batohy. To proběhlo v pohodě, akorát já jsem zvonila, protože jsem zapomněla centy v kapse. Koupily jsme si vstupenky za 3 eura a šly jsme.


Jmenuje se to tam Judengasse, protože se na tom místě nacházelo ghetto jenom s tou jedinou "židovskou uličkou". Zachovaly se zbytky pěti domů, je to tam opravdu výborně udělané, plno interaktivních věcí, animace ukazuje, jak se to ghetto vyvíjelo, dokonce tam mají i hudbu a nějaké texty. Strávily jsme tam s Asukou zase asi dvě hodiny a potom jsme se šly podívat na ten hřbitov. Klíč mají i oni v muzeu, musela jsem ho akorát vyměnit za občanku. Byl to celkem zvláštní pocit, odemykat si hřbitov, a ještě zvláštnější byl ten hřbitov. Během války to tam dost poničili, nezbylo moc náhrobků, takže to působilo spíš jako park, než jako hřbitov. Dost drsné jsou taky cihličky na venkovní zdi hřbitova, na kterých jsou vyrytá jména obětí holocaustu (a některé jsou ještě prázdné, protože se stále bádá).




Potom jsme se vydaly k dómu, který je poblíž. Dovnitř jsme se nepodívaly (protože jsme přišly z blbé strany a minuly vchod), ale vylezly jsme na věž (328 schodů). Byla jsem na té věži už jednou s Timem, ale tentokrát mi to přišlo mnohem lepší, protože jsem byla schopná se orientovat a věděla jsem, na co se dívám.




Potom jsme šly na oběd. Asuka chtěla jít do restaurace Ramen Jun, který je prý jedna z nejlepších japonských restaurací v celé Evropě. Byla ale úplně jinde, takže jsme popojely tramvají k hlavnímu nádraží a došly to.
Bylo to tam opravdu ohromně japonské, obsluha se úslužně klaněla, Asuce nabídli na tašku košíček. Daly jsme si ředěný calpis, nápoj na bázi smetany (myslím), který, když se naředil minerálkou, chutnal jako šumivé vitaminové tablety. Obě jsme si daly ramen, já měla základ z misa, Asuka něco pálivého. Bylo to obrovské a málem jsem to nesnědla. Ale pak mi slehlo a dala jsem si ještě dorayaki. To je pasta ze sladkých fazolí mezi dvěma tlustýma palačinkama.



Po jídle jsme šly zpátky do hostelu. Tam jsme byly asi do sedmi, pak se mnou Asuka šla na nádraží. Vlak měl pár minut zpoždění, ale všechno šlo hladce. Až v Kolíně. Tam měl vlak zpoždění 15 minut. Něco po desáté jsem teda dorazila do Cách a kolem půl jsem byla doma - šla jsem pěšky.



Ve čtvrtek jsem šla k Timovi na oběd. Udělal zase maso s omáčkou z kokosového mléka a s chili papričkou. Odpoledne jsme jeli do obchodu s vlnou, Timo si vybral klubíčka a já se dala do pletení. Večer jsme pak koukali na ty nové Krotitelky duchů. Myslela jsem, že to bude horší pro mě, ale Timo trpěl mnohem víc.

V pátek jsem se o půl jedné vydala za babičkou. Tentokrát byla dobře naladěná, byly jsme v parku, kde pro mě sbírala ořechy, seděly jsme venku a byla jsem i na svačině. Měla jsem kafé a výborný koláč. Strávila jsem tam asi tři hodiny a pak jsem šla zpátky k Timovi. Ten šel večer hrát karty a já jsem pletla. Střídaly se fáze "jen do toho" a "kdy už to skončí" a zvládla jsem napojit 4. (poslední) klubko. Pak se už i vrátil Timo a já šla spát.

Sobotní dopoledne jsem pletla. Timo uvařil oběd, já dopletla šálu a vyrazila jsem do školy na školení tutorů. Za dva týdnu bude Erstiwoche (týden prváků) a já tam budu pomáhat, tak musím být vyškolená. Začalo to ve dvě a skončilo po šesté. Někteří se ještě zdrželi, já šla domů. Po večeři přišel jeden kamarád a hráli jsme celý večer karty.

V neděli jsem vstala po deváté a četla jsem dál Hru o trůny. Timo se vzbudil kolem desáté, tak jsem potom šla koupit housky. Po snídani nastává taková líná neděle. Timo uvařil dobrý oběd a já si asi půjdu lehnout.

Hezký zbytek neděle.
T.

PS: 1. Ne všechny fotky jsou ode mě. Některé fotila Asuka a některé jsem fotila jejím iPhonem. Proto taky mají některé divné poměry stran/jsou zmáčklé.
2. Možná, že bych mohla být aranžérkou, tohle bych určitě zmákla taky.



3. Timo se šálou:


4. Malé nevýznamné plus získá ten, kdo mi vysvětlí, proč se moje fotka nahrála správně na výšku a Timo je naležato.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama