Chceš mi poslat pohled? Adresa je dole v článku.

Mezi dovolenými

21. srpna 2017 v 8:09 | Tez |  Den za dnem
V pondělí jsme se trochu prospali, do města (Brna) jsme vyrazili až kolem poledne.

Dojeli jsme trolejbusem k hlavnímu nádraží a dali si oběd. Od nádraží jsme se vydali do centra a zamířili k informacím. Tam jsme si pořídili brožuru k šifrovací hře Tmavomodré dobrodružství a začali šifrovat. Trvalo nám to skoro tři hodiny a nasbírali jsme sotva půlku bodů. Chvílemi jsme se bavili, chvílemi jsme se děsně vztekali. Prošli jsme celé centrum a došli až k Tyršovým sadům a pak jsme skončili v restauraci na Moravském náměstí. Tam jsme se navečeřeli a jeli zpátky do bytu, kde jsme samozřejmě hráli karty.

V úterý jsme vstávali "brzy", po osmé už jsme vyráželi směrem ke Skalnímu mlýnu. Tam jsme zaparkovali, táta jel vláčkem a my jsme se prošly ke vstupu do Punkevních jeskyní. Nejprve jsme se proplétali jeskyněmi a potom jsme se dostali na dno Macochy. To byl úžasný zážitek, shora by to tak dobře nevypadalo. Potom jsme procházeli dál jeskyněmi, až jsme se dostali k vodě a jeli na lodičkách. Lodníci byli super zábavní a dramatičtí, dobře jsme se bavili.




Po prohlídce jsme jeli směrem na Pernštejn, dali jsme si výborný oběd a stihli dřívější prohlídku na hradě. Nějak už toho ale začíná být moc. Pořád samé ložnice, kuchyně, interiéry… Po prohlídce jsme jeli zpět do Brna, trochu jsme si odpočinuli a jeli jsme do města do Trapas Baru, kde jsme se sešli s Evkou a do desíti jsme pojídali tapas a popíjeli jsme. Doma jsme pak samozřejmě hráli karty a já jsem večer odeslala Karin poslední seminárku ke kontrole.


Ve středu jsme dopoledne trochu odpočívali, před polednem jsme se vydali do Kroměříže. Byli jsme se projít zámeckou zahradou, ale všichni jsme byli nějací přejetí, tak jsme si nakonec dali oběd na hrázi a pak se rozvalili u rybníka - trocha koupání, trocha opalování, trocha spaní. Po druhé hodině jsme vyrazili směrem do Zlína. Tam jsme si prohlédli nejprve baťovský jednodomek, potom jsme šli na prohlídku mrakodrapu a Baťova výtahu. Byl to super zážitek, viděli jsme celý Zlín jako na dlani. A pak zase výtahem dolů. Stavili jsme se v kavárně a jeli domů. Doma jako obvykle karty a trochu odpočinku.






Ve čtvrtek jsme se rozdělili. Já jsem se s mamkou vydala do města, dojely jsme na Mendelovo náměstí a šly se podívat do kostela Nanebevzetí panny Marie. Odtamtud jsme si vyšláply kopeček ke Špilberku, prohlédly si hrad a pak se druhou stranou vrátily zpátky dolů do města. Prošly jsme okolo obchodu, kde jsme úspěšně nakoupily halenku a šaty a pak jsme nahlédly do kostela na Petrově. Mamka chtěla původně na věž kostela, ale po výšlapu na Špilberk jsme to nechaly být. Sešly jsme dolů sady a tam jsme se na oběd potkaly s taťkou a Kačkou. Po jídle jsme šli do města, objevili obchod Pedro, kde jsme trochu nakoupili a šli do kostela sv. Janů, kde je Loreta a svaté schody. Naproti kostelu byl obchod se zmrzlým jogurtem, dali jsme si dva, jeden s jahodami a malinami, druhý s dračím ovocem a kokosem, bylo to moc dobré. Malá zastávka byla ještě v obchodě s čajem, potom už jsme došli do kostnice pod kostelem sv. Jakuba, to byl velký zážitek, všechny ty kosti a lebky. Na to se Kačka s tátou vydali domů, my dvě jsme šly dál městem, asi pět metrů od kostela objevily obchod Lupi Wolak???, kde jsme nakoupily sítko na čaj ve tvaru mopse pro Kačku, šneky na rozlišování hrnků pro mě a rakytník v čokoládě na zobání. Přešly jsme Moravské náměstí, kde jsme si chtěly koupit ve stánku "Na Brno dobrý" cider, ale měli tam zavřeno, takže jsme měly smůlu. Prošly jsme až do Lužánek, došly jsme k vile Löw-Beer. Nejprve jsme se podívaly na zahradu, koukaly zespoda na vilu Tugendhat a sedly si do kavárny na pití. Potom jsme si prošly vilu, bylo tam plno informací o rodinách Löw-Beer a Tugendhat, o brněnském průmyslu té doby a také něco o dílem Miese van der Rohe. Pak jsme se už sice vydaly na autobus, ale vzaly jsme to oklikou. Schodovou ulicí jsme došly k vile Tugendhat, dovnitř jsme se samozřejmě nedostaly, ale šly jsme aspoň na zahradu. Moc pěkné to tam je. Potom jsme se vrátily Schodovou ulicí zase dolů a šly na autobus, zastavili jsme se ještě v jednou obchodě, původně jenom pro pití, ale při placení jsem si ve vitríně všimla klobás - zebří, klokaní, jelení, mufloní a velbloudí. No tak jsme si od každé trochu koupily. A konečně jsme došly na zastávku, trolejbus jel skoro hned a dovezl nás až domů. Stavily jsme se ještě v nákupním centru, koupily jsme dvě tílka v Tescu a další dvě v Marks and Spencer - jsou spíš na zimu, ale třeba je využiju i teď. Došly jsme domů a nechaly jsme si to od táty spočítat. Ušly jsme za ten den (v 10 jsme vyrazily a před šestou se vrátily) přes 7 kilometrů. Po sedmé dorazil náš pronajímatel, pozvali jsme ho na salát do mís, které dokoupil, pak jsme ještě testovali troubu/mikrovlnku, jak zvládne popcorn. Samozřejmě, že jsme večer ještě museli dohrát karty! Já jsem vyhrála, táta byla asi o 450 bodů za mnou, někde ještě dál mamka a Kačka na závěru.






V pátek se plány trochu změnily, do Žďáru jsme nejeli, Kačku bolel zub, tak jsme spěchali k zubařovi, který tam byl jenom do poledne. Stavili jsme se pro oběd ve vietnamské restauraci, dojeli pro Zoru a pak hurá domů.
Doma se pralo, obědvalo, balilo a tak dále. Potom jsme všichni jeli na pedikúru a večer na sekanou a kaši k Bláhům. Také jsme otestovali ty klobásy - všechny byly výborné. A pak byla ještě buchta.

Sobota byla hektická. Opravování, balení, tisk papírů, třídění a zkoušení oblečení. V poledne oběd a ve dvě cesta na letiště. T erminálem 1 jsem byla zcela fascinovaná, cestu přeskočím, v bytě jsem byla kolem sedmé. Povídala jsem si s bytnou a pak šla směrem do centru ulovit něco k jídlu. Všudypřítomní racci jsou super, psi co loudí, a pak mi chtějí počůrat tašku na foťák, méně. Dala jsem si bagetu a třešňovou pepsi, pak stejně začalo pršet, tak jsem šla domů. Tino dorazil kolem jedenácté, to jsem už stihla usnout, pak jsme seděli u bytných a povídali si asi do půl druhé místního času.

V neděli jsme se nasnídali a vyrazili do Kilmainham Gaol, vězení. Já jsem nás vedla podle své vyrobené mapy a pak jsem nevěděla, jak dál a Timo nás donavigoval přes google. Bylo to teda trochu stresující, ale dorazili jsme včas a pak měli o půl 11. prohlídku.
Udělalo to na mě velký dojem. Focení povoleno, i s bleskem, je to přece naše prohlídka, zase na druhé straně se máme chovat slušně, netelefonovat a smskovat a nežvýkat žvýkačky. I když něco takovéhp by měla být samozřejmost. Cca hodinu jsme se tìm vězením proplétali, až jsme došli do muzea, kde byly dalšì informace.
Přes park muzea moderního umění jsme se pak vrátili skoro domů a pokračovali jsme směrem do centra, chtěli jsme si dát oběd. Nakonec jsme si dali fish and chips v restauraci u Jamesona (kam jsme ale nešli).

Popojeli jsme tramvajì na O'Connell street, zastavili se v informacích, kde měli jenom hnusné mapy a šli na hlavní poštu, kde je výstava o velikonočním povstání - protože tam měli rebelové svoje působiště. Bylo to moc pěkně udělané, asi 15 minutové video ukazovalo, co se dělo den za dnem. Pak jsem si ještě preventivně koupila pět známek.

Další úkol byla šála/pyžamo. Bylo mi totiž trochu zima na krk. Ale pak jsem vyhodnotila, že další šálu nepotřebuju, a že to vydržím. Timovi chyběly kalhoty a pyžama, nakonec jsme uspěli až v Debenhams. Potom jsme se stavili do M&S, kde jsme nakoupili na večeři a snídani, což byla celkem výzva.

Donesli jsme nákup domů a vyrazili přes řeku do Guinness muzea. Byl to ale bohužel děsný opruz, turisti se střídají jako na běžícím páse, dusno, narváno. Aspoň, že to pivo bylo dobré.

Potom jsme došli domů, dali si večeři a v podstatě vytuhli. Proto jsem ten blog nestihla dopsat. Chtěla jsem přidat i pár fotek, ale z mobilu to nechtělo jít, takže až po návratu.

Dneska nemáme žádné rezervace, můžeme dělat, co chceme. V plánu je katedrála, hrad a nějaká muzea.

Hezký týden,
T.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama